Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4/95

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupené advokátkou Mgr. M.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné, ze dne 2. 6. 1993, č. j. -46, o povinnosti, vyplývající ze společné hmotné odpovědnosti pracovníka, uhradit schodek, zjištěný inventarizací, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se svým návrhem ze dne 2. ledna 1995 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné, ze dne 2. 6. 1993, č. j. -46, o povinnosti, vyplývající ze společné hmotné odpovědnosti pracovníka, uhradit schodek, zjištěný inventarizací. S ústavní stížností spojuje současně návrh na zrušení , o jehož aplikaci se opírala napadená rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatelka v této souvislosti uvádí, že podle dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení pracovního poměru, tudíž právní důsledky, vyplývající z ustanovení , po zániku dohody o hmotné odpovědnosti nutno považovat za stojící v rozporu s principem právního státu. Zároveň namítá nerovnost pracovníků s individuální a společnou hmotnou odpovědností.

Podle , jestliže pracovník se společnou hmotnou odpovědností, jehož pracovní poměr skončil, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek, zjištěný nejbližší inventarizací na jeho dřívějším pracovišti. Uvedené ustanovení, zakládající objektivní odpovědnost pracovníka i po skončení pracovního poměru, a tedy rovněž po zániku dohody o hmotné odpovědnosti, nelze považovat za rozporné s principem právního státu, vyjádřeným v y. Je tomu tak ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že odpovědnostní právní vztah je důsledkem porušení právní povinnosti, tvořící obsah původního právního vztahu, a jeho vazba na původní právní vztah musí nutně existovat pouze v momentu vzniku odpovědnostního právního vztahu, nikoli však i nadále, což je i případ odpovědnosti, založené napadeným ustanovením. Druhým důvodem je pak skutečnost, že právní úprava zakotvuje pracovníkovi právní možnost se vzniku objektivní odpovědnosti za schodek úspěšně bránit. Nerovnost právní úpravy individuální a společné hmotné odpovědnosti v a , spočívající v tom, že inventarizace se při skončení pracovního poměru u individuální hmotné odpovědnosti provádí obligatorně a u společné hmotné odpovědnosti na návrh pracovníka, nezakládá protiústavnost citovaného ustanovení. Ústavní soud České republiky se v konstantní judikatuře ztotožnil se stanoviskem Ústavního soudu ČSFR č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů, ve kterém vyjádřil chápání principu rovnosti takto: "Je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod jako jiné. Ani tu však nemůže postupovat libovolně ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát jenom na základě odvolání se na veřejné hodnoty." Znevýhodnění pracovníků se společnou hmotnou odpovědností nespočívá v zúžení jejich právní ochrany, nýbrž v přesunu povinnosti o tuto ochranu se ucházet. Tímto jednak není založena povinnost, kterou by bylo možno označit jako povinnost neúměrnou, a jednak důvodem takovéto nerovnosti je různost obou srovnávaných případů. U odpovědnosti individuální se jedná o vztah mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, u odpovědnosti společné se jedná nikoli pouze o vztah mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, nýbrž i vztah, zahrnující další pracovníky. S ohledem na možný pohyb ve stavu pracovníků by v případech společné hmotné odpovědnosti vázání obecné inventarizace na skončení pracovního poměru u každého z nich naopak znamenalo zavedení neúměrné povinnosti pro zaměstnavatele.

Z uvedených důvodů nutno návrh na zrušení považovat za zjevně neopodstatněný. Jelikož se od posouzení ústavnosti citovaného ustanovení odvíjí i posouzení napadených rozhodnutí obecných soudů, za zjevně neopodstatněný nutno označit i návrh na jejich zrušení. Uvedený závěr je podle důvodem odmítnutí ústavní stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 8. 2. 1995

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj