Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 154/94

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.M. a N.M., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 1994, č.j. -60, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a za účasti vedlejšího účastníka Ing. A.C., zastoupeného JUDr. J.H.,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé rozsudek Obvodního soudu v Praze 6. Tímto rozsudkem ze dne 28. 1. 1994, sp. zn. , byla stěžovatelům stanovena povinnost uzavřít s vedlejším účastníkem Ing. A.C. dohodu o vydání věci podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a to domu čp. 53 se stavební parcelou č. x a pozemkem parc.č. xx - zahradou k.ú. B. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že stěžovatelé předmětné nemovitosti nabyli podle ,

v rozporu s právními předpisy, neboť kupní cena těchto nemovitostí byla na základě znaleckého posudku značně podhodnocena.

Uvedený rozsudek, proti němuž podali stěžovatelé odvolání, byl Městským soudem v Praze potvrzen. Stěžovatelé ve svém odvolání namítali, že v jejich případě k žádnému zvýhodnění nedošlo, neboť nemovitost koupili ve značně chátrajícím stavu. Dále nesouhlasili se znaleckým posudkem vypracovaným soudním znalcem Ing. J.K., který stanovil cenu nemovitosti ke dni 5. 3. 1984. Podle jejich tvrzení znalecký posudek neodpovídá příslušným cenovým předpisům. Námitky odvolací soud neshledal důvodnými, neboť pro posouzení v řízení uplatněného práva je podstatné to, že v daném případě byly na základě výsledků dokazováni o způsobu převodu věci na stěžovatele splněny podmínky uvedené v , tj., že povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že potvrzením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 došlo k neoprávněnému zásahu do jejich vlastnického práva zaručeného u, a to proto, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci restitučního předpisu. Podle jejich názoru měly soudy v daném případě především zkoumat, zda požadavek navrácení věci se týká věci původní. V této souvislosti odkazují na to, že soudy se omezily pouze na provádění znaleckého posudku na ocenění nemovitosti, aniž by se zabývaly tou skutečností, že provedenou rozsáhlou přestavbu původní nemovitosti došlo ke vzniku věci nové. Pokud by se tím soudy zabývaly, konstatovaly by, že podle , se takovéto stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj stavebně technický charakter, nevydávají. Na podporu svého tvrzení předložili znalecký posudek ze dne 22. 9. 1994, kterým je konstatováno, že objekt byl podstatně zhodnocen i u hlavních nosných konstrukcí a že v důsledku rekonstrukce došlo ke změně původního stavebně technického charakteru objektu. V závěru ústavní stížnosti proto navrhují, aby Ústavní soud rozsudky obou soudů zrušil.

Ústavní stížnost pak byla podáním ze 14. 11. 1994 doplněna návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Účastník řízení Městský soud v Praze, ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti především odkázal na odůvodnění svého rozsudku a dále uvedl, že námitka uplatněná stěžovateli nebyla vznesena v celém řízení, ačkoliv jim musela být nepochybně od počátku známa. Toto nové tvrzení svým obsahem však není opodstatněné, neboť podle výsledků nalézacího řízení rekonstrukce rodinného domu nebyla takového rozsahu, že došlo ke vzniku věci nové, nebo že by rodinný dům ztratil svůj stavebně technický charakter. Navíc povinností soudu nebylo zkoumat opodstatněnost návrhu z hledisek, která nebyla předmětem řízení a která netvrdil žádný z účastníků, ani k nim neoznačil nějaké důkazy. Závěrem svého vyjádření uvádí, že oba soudy postupovaly při svém rozhodování v souladu s příslušnými právními předpisy, neboť právě za podmínek stanovených v ustanovení , stěžovatelé získali svá vlastnická práva. Z uvedených důvodů navrhuje, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Vedlejší účastník, Ing. A.C., ve svém písemném vyjádření považuje názor stěžovatelů za zcela nesprávný, neboť je v rozporu s Posouzení námitky uplatněné v ústavní stížnosti není totiž základní podmínkou pro uplatnění restitučního zákona, ale podmínkou pro určení nároku na kompenzace oprávněné, resp. povinné osoby, podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Dále uvádí, že stavebně technický charakter domu se v průběhu let nezměnil, a proto odkaz stěžovatelů na není relevantní. Vedlejší účastník namítá, že obecné soudy nebyly ze zákona povinny zkoumat, zda předmětný dům je původní věcí, nebo věcí novou, popř. zda zásadní přestavbou změnil svůj stavebně technický charakter, když stěžovatelé ani ve svém vyjádření k výzvě vedlejšího účastníka na vydání věci a ani později v soudním řízení tuto zásadní přestavbu nedoložili a ani nezpochybnili zachování původního stavebně technického charakteru stavby. Vedlejší účastník proto navrhuje, aby Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti v celém rozsahu zamítl.

Ústavní soud v souvislosti s opatřením podkladů pro rozhodnutí požádal dále Obvodní soud pro Prahu 6 o předmětný spis, vedený pod sp. zn. .

Jak Ústavní soud vyslovil již v řadě svých rozhodnutí (např.

,

,

atd.) není soudem nadřízeným soudům obecným a za předpokladu, že při své činnosti postupují v souladu s procesními principy stanovenými v hlavě páté d, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. Jak zjistil Ústavní soud, soudy obou stupňů se především zabývaly tím, zda stěžovatelé jsou povinnými osobami podle V tomto směru provedl soud I. stupně rozsáhlé důkazní řízení, zejména výslechem svědků, znaleckým posudkem a dalšími listinnými důkazy, které dokládají způsob získání a převod předmětné nemovitosti. Na základě toho lze spolehlivě dovodit, a s tím se ztotožnil i soud odvolací, že stěžovatelé jsou povinnými osobami, které nemovitost nabyly od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností v , neboť nabyly nemovitost na základě protiprávního zvýhodnění a zároveň při převodu věci došlo k porušení tehdy platných předpisů. Oba soudy při svém rozhodování o povinnosti stěžovatelů uzavřít s vedlejším účastníkem dohodu o vydání věci vycházely z dostatečných a úplných skutkových zjištění, neboť pro vypořádání restitučního nároku má rozhodující význam, zda stěžovatelé splňují požadavky pro povinné osoby.

Podle je povinností účastníků řízení označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Stěžovatelé v řízení před obecnými soudy namítali pouze pochybení při právním posouzení věci, neboť podle jejich tvrzení k žádnému zvýhodnění nedošlo a dále, že znalecký posudek vypracovaný na žádost soudu Ing. J.K. neodpovídá příslušným cenovým předpisům. Jak bylo zjištěno z obsahu soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, v průběhu celého řízení k žádnému dalšímu tvrzení,které by směřovalo k odmítnutí povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti, nedošlo. Z toho také soudy vycházely při hodnocení důkazů ve smyslu

Na základě provedených důkazů lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh dokazování i hodnocení důkazů a že respektovaly zásady spravedlivého procesu vyjádřené v článcích 36 odst. 1 a 38 d. Přesto, že ústavní stížnost na více místech uznává, že Ústavní soud není odvolacím soudem a není oprávněn hodnotit provedené dokazování, není ve svém obsahu ničím jiným, nežli polemikou s názory, které nezávislé soudy vyslovily. Samotný neúspěch v soudním sporu, ve kterém se jednalo o to, zda stěžovatelé jsou či nejsou povinnými osobami ve smyslu ,nelze kvalifikovat jako porušení článku 11 "Listiny". Jakýkoliv jiný extenzivní výklad by mohl vést k tomu, že neúspěch v restituční záležitosti, ať již osoby povinné či oprávněné, by mohl být s odvoláním na tento článek "Listiny" napadán ústavní stížností a dával by tak Ústavnímu soudu postavení, které mu nepřísluší.

Na základě výše uvedených skutečností považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu