Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 137/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. T.S., zastoupeného advokátem JUDr. K.S.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhá svým podáním ze dne 12.9.1994 zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.5.1994, sp. zn. , kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú. B., pozemkového úřadu ze dne 29.6.1993, č.j. 622-30/91, ve výroku ohledně navrhovatele, pokud jde o jeho vlastnictví k ideální jedné třetině nemovitosti označené v návrhu. Má za to, že v souvislosti s těmito rozhodnutími došlo k porušení , 10 y ČR a , 3, 4 a 11 d. V návrhu samotném potom není blíže uvedeno, v čem je spatřováno porušení výše uvedených ustanovení a navrhovatel polemizuje s z hlediska výkladu Městského soudu v Praze a odkazuje na příslušný soudní spis.

Předem nutno zdůraznit, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla ústavní stížnost podána, ale jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, tedy do práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. V tomto smyslu se Ústavní soud zabývá nikoliv právní argumentací obecných soudů či účastníků, ale ústavněprávními aspekty dané věci. Čl. 4 y ČR stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci a y ČR stanoví, že ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. V daném případě Ústavní soud nezjistil a nebylo ani možné dovodit, že by postupem kteréhokoliv orgánu byla

2 -

Sp. zn.

navrhovateli odepřena soudní ochrana, ani to, že by tímto postupem byla porušena některá z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Čl. 1 d stanoví, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. V projednávaném případě nedospěl Ústavní soud k závěru, že by rozhodnutím soudu bylo základní právo či svoboda ani její ochrana popřeny. Soud pouze na základě volného uvážení důkazů konstatoval, zda zde určité právo je či není. Ústavní soud takto není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a není ani vrcholem jejich soustavy ( , 83, 90 y ČR). Již proto nemůže na sebe vztahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují meze dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Čl. 3 d zaručuje všem bez rozdílu (zákaz diskriminace) základní práva a svobody, stanoví svobodu rozhodování o své národnosti a zákaz způsobení újmy pro uplatňování základních práv a svobod. Ani v tomto směru Ústavní soud nezjistil, že by postupem orgánu veřejné správy či soudu byla jakkoli tato chráněná práva a svobody dotčeny. V daném případě se napadená rozhodnutí zmíněných práv a svobod nedotkly a takto uvedený článek s projednávanou věcí ani nesouvisí. Čl. 4 d stanoví pravidlo, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona, meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem a zákonné omezení platí pro všechny stejné případy a při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod (zákonem) musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Ve zkoumaném případě okresní úřad i soud pouze deklarovaly, zda určité právo je či není a neukládaly žádné povinnosti. Meze základních práv a svobod či jejich omezování přísluší pouze zákonodárnému orgánu a orgány zmíněné je proto pochopitelně nemohly zákonem upravit. Čl. 11 d konečně stanoví, že každý má právo vlastnit majetek, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, že dědění se zaručuje (odst. 1), že zákon stanoví, který majetek smí být pouze ve vlastnictví státu či dalších subjektů (odst. 2), že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu druhých (odst. 3), že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (odst. 4) a nakonec, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona (odst. 5). V daném případě jednáním a rozhodnutím soudu nebyla tato práva nijak dotčena či zpochybněna. Deklaratorní rozhodnutí soudu potom, zda někdo je či není vlastníkem určité věci,nelze apriori považovat za popření práva vlastnit majetek. Takový přístup by byl vážným zásahem do principu

vyjádřeného ve dě podle níž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a ve stanovených případech u jiného orgánu.

3 -

Sp. zn.

Soud či jiný orgán musí pochopitelně nejdříve postavit najisto, zda zde právo, které má chránit, skutečně existuje.

V naznačených souvislostech tedy k navrhovatelem namítanému porušení uvedených ustanovení týkajících se základních práv a svobod plynoucích z y ČR nebo z d nutno uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ustanovení y ČR nebo d.

Z uvedených důvodů proto nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 1995

JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR