Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 10/95

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L., zastoupené advokátem JUDr. J.L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 10. 10. 1994, č. j. -61, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 29. 9. 1993, č. j. 10362/91/21-46, o vydání sokolského majetku, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem ze dne 12. 1. 1995 domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 10. 10. 1994, č. j. -61, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 29. 9. 1993, č. j. 10362/91/21-46, o vydání sokolského majetku.

V řízení před obecnými soudy byla stěžovateli stanovena povinnost vydat S, objekt tělocvičny v Ch. a tu část parcely č. x, zapsané v listu vlastnictví, pokud ji tvoří bývalé parcely č. xy, xxy a xxxy k. ú. Ch. Proti závěrům obecných soudů stěžovatel v řízení před nimi namítal aktivní legitimaci žadatele o vydání, dále skutečnost, že stavba byla postavena na cizím pozemku, nebyl vykonán vklad vlastnictví do veřejných knih, což, v souvislosti s tehdy platnou zásadou superficies solo cedit, vylučuje vznik vlastnického práva i původního stavitele (S).

V ústavní stížnosti nad rámec argumentů, uváděných před obecnými soudy, stěžovatel uvádí, že ke vzniku vlastnického práva k předmětným nemovitostem mohlo teoreticky dojít jedině vydržením, což však považuje za vyloučené, protože vydržení lhůta k 31. 3. 1948 ještě neuplynula.

Z hlediska ústavního spatřuje stěžovatel v postupu obecných soudů porušení základního práva a svobody, vyplývajícího z čl. 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud České republiky opakovaně konstatoval, že není třetí instancí v systému všeobecného soudnictví ani náhradní instancí v případě, kdy procesní předpisy nepřipouštějí dovolání (

,

).

Obecné soudy se v řízení vypořádaly jak s námitkou nedostatku aktivní legitimace žadatele o vydání, tak se vznikem vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Na základě vykonaného dokazování dospěly k závěru, že šlo o poctivého stavitele, což podle § 418 o. o. z. zakládalo titul pro vznik vlastnictví stavitele nemovitosti. Důvodem vzniku vlastnictví tudíž nebylo vydržení, nýbrž zřízení stavby.

Jelikož Ústavní soud České republiky neshledal z hlediska ústavního žádné pochybení v řízení před obecnými soudy a v jejich rozhodnutích, nezbylo než kvalifikovat ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a podle ji odmítnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 17. 1. 1995

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj