Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
26991.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 144/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti ing. M.J., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Tz 33/92 Tz 33/92, ze dne 19. 2. 1993,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud ČR obdržel dne 22. 9. 1994 ústavní stížnost stěžovatele, kterou, jak je patrno z jejího doplnění podaného prostřednictvím advokáta, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 1993, sp. zn. 3 Tz 33/92 Tz 33/92, jakož i dalších rozhodnutí soudů uvedenému rozhodnutí předcházejících, a to rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 1985, sp. zn. 5 T 133/84 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 1985, sp. zn. 2 To 341/95 , - všechna rozhodnutí byla vydána v trestním řízení proti stěžovateli vedeném.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
- 2 -
Ústavní stížností napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn 3 Tz 33/92 Tz 33/92, jímž uvedený soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané bývalým GP ČR ve prospěch stěžovatele, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 1985, sp. zn. 2 To 341/85 , tak, že citovaným usnesením Krajského soudu v Plzni, byl porušen zákon v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu a v řízení , které mu předcházelo v ust. § 35 odst. 1 trestního zákona ve prospěch stěžovatele, byl vydán na veřejném zasedání konaném dne 19. 2. 1993, jak bylo Ústavním soudem zjištěno z přiložené fotokopie napadeného rozsudku. Tento rozsudek, proti kterému opravný prostředek není přípustný, nabyl právní moci dnem 19. 2. 1993 (§ 139 trestního řádu). Stěžovateli byl, jak bylo dále zjištěno z obsahu spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 5 T 133/84 , prostřednictvím pracovnice KSZ, u kterého se v současné době uvedený spis nachází, doručen dne 9. 4. 1993. 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, uvedená ve shora citovaném ustanovení, pak v daném případě, s ohledem na přechodné ustanovení § 146 odst. 2 zákona o Ústavním soudu č 182/1993 Sb. , počala běžet dnem, kdy nabyl účinnosti zákon o Ústavním soudu , tj. dnem 1. 7. 1993. Jestliže tedy ústavní stížnost byla stěžovatelem Ústavnímu soudu podána teprve dne 22. 9. 1994, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, a proto musela být Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. , odmítnuta.
Pokud se pak stěžovatel v důvodech ústavní stížnosti dovolává ust. § 75 zákona č. 182/1993 Sb. , k tomu je třeba uvést, že aplikace odst. 2 písm. a) uvedeného ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, když je ústavní stížnost nepřípustná prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva
poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona) a pokud sám stěžovatel uvádí, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, když nehledal ochranu také u generální prokuratury, která by, podle jeho názoru, mohla v jeho prospěch tehdy zakročit, k tomu je třeba dále uvést, že za procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, je třeba ve smyslu uvedeného ustanovení považovat pouze takové prostředky, které zákon poskytuje samotnému stěžovateli - nelze tedy za takový prostředek považovat stížnost pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně dne 19. ledna 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj