Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 144/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti ing. M.J., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 33/92, ze dne 19. 2. 1993,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud ČR obdržel dne 22. 9. 1994 ústavní stížnost stěžovatele, kterou, jak je patrno z jejího doplnění podaného prostřednictvím advokáta, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 1993, sp. zn. 33/92, jakož i dalších rozhodnutí soudů uvedenému rozhodnutí předcházejících, a to rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 1985, sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 1985, sp. zn. , - všechna rozhodnutí byla vydána v trestním řízení proti stěžovateli vedeném.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

- 2 -

Ústavní stížností napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn 33/92, jímž uvedený soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané bývalým GP ČR ve prospěch stěžovatele, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 1985, sp. zn. , tak, že citovaným usnesením Krajského soudu v Plzni, byl porušen zákon v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu a v řízení , které mu předcházelo v ust. § 35 odst. 1 trestního zákona ve prospěch stěžovatele, byl vydán na veřejném zasedání konaném dne 19. 2. 1993, jak bylo Ústavním soudem zjištěno z přiložené fotokopie napadeného rozsudku. Tento rozsudek, proti kterému opravný prostředek není přípustný, nabyl právní moci dnem 19. 2. 1993 (§ 139 trestního řádu). Stěžovateli byl, jak bylo dále zjištěno z obsahu spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. , prostřednictvím pracovnice KSZ, u kterého se v současné době uvedený spis nachází, doručen dne 9. 4. 1993. 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, uvedená ve shora citovaném ustanovení, pak v daném případě, s ohledem na přechodné ustanovení č , počala běžet dnem, kdy nabyl účinnosti , tj. dnem 1. 7. 1993. Jestliže tedy ústavní stížnost byla stěžovatelem Ústavnímu soudu podána teprve dne 22. 9. 1994, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, a proto musela být Ústavním soudem podle , odmítnuta.

Pokud se pak stěžovatel v důvodech ústavní stížnosti dovolává ust. , k tomu je třeba uvést, že aplikace odst. 2 písm. a) uvedeného ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, když je ústavní stížnost nepřípustná prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva

poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona) a pokud sám stěžovatel uvádí, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, když nehledal ochranu také u generální prokuratury, která by, podle jeho názoru, mohla v jeho prospěch tehdy zakročit, k tomu je třeba dále uvést, že za procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, je třeba ve smyslu uvedeného ustanovení považovat pouze takové prostředky, které zákon poskytuje samotnému stěžovateli - nelze tedy za takový prostředek považovat stížnost pro porušení zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.

V Brně dne 19. ledna 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj