Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 162/94

-8

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.H., zastoupeného advokátem JUDr. V.B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 20. 7. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami, ze dne 30. 11. 1993, sp. zn. , o zaplacení náhrady za mrtvý inventář podle , ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel svým návrhem ze dne 24. 10. 1994 žádá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 20. 7. 1994, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Příbrami, ze dne 30. 11. 1993, sp. zn. .

V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal podle , ve znění pozdějších předpisů, a podle , ve znění , zaplacení náhrady za mrtvý inventář, a to v pozici oprávněné osoby podle , ve znění pozdějších předpisů.

1

-9

Uvedenou náhradu požadoval stěžovatel ve smyslu citovaného nařízení vlády, protože podle jeho názoru odnětí inventáře nelze prokázat.

Stejný důvod stěžovatel uvádí rovněž v ústavní stížnosti, přičemž v nevyhovění svému návrhu ze strany obecných soudů spatřuje porušení d.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, i další oprávněná osoba podle citovaného zákona má právo na náhradu vneseného nebo odňatého živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob. Ustanovení , ve znění , pak stanovuje postup určování náhrady pro případy, kdy vnesení nebo odnětí nelze prokázat.

Okresní soud v Příbrami při aplikaci uvedených ustanovení dospěl k závěru, podle něhož má zato, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že při převzetí výrobních prostředků ke společnému hospodaření nedošlo k převzetí navrhovatelem uváděného mrtvého inventáře a zásob. S uvedeným stanoviskem se ztotožnil Krajský soud v Praze.

Z hlediska ústavnosti interpretace citovaných právních předpisů nelze obecným soudům nic vytknout. Z , ve znění , totiž vyplývá, že náhrada se poskytuje toliko v případě, jestliže odnětí nebo vnesení inventáře nelze prokázat, nikoli však v případě, kdy byl v soudním řízení prokázán opak, tj. skutečnost, že k jeho odnětí či vnesení nedošlo (jak tomu bylo v předmětné věci).

Při posouzení postupu soudů v dokazování nutno poukázat na stanovisko Ústavního soudu České republiky (

) a konstatovat, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely, dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu České republiky "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

-10

Jelikož Ústavní soud České republiky nezjistil z hlediska ústavního žádné pochybení v řízení před obecnými soudy a v jejich rozhodnutích, nezbylo, než kvalifikovat ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a podle ji odmítnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 19. 1. 1995

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj