Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 398/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky I. K. zastoupené Mgr. B. P., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. května 2003 sp. zn. o dlužném výživném, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení výroku rozsudku, kterým jí odvolací soud uložil povinnost zaplatit za dobu od 1. února 2002 do 31. května 2003 dlužné výživné pro nezletilého ve výši 17.940,- Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám jeho otce. Poukázala na obsah rozsudku soudu I. stupně, jímž byl nezletilý svěřen do střídavé výchovy obou rodičů a stanovena jim povinnost počínaje dnem 1. prosince 2002 platit výživné, když dluh na výživném zjištěn nebyl. Proto poté, co soud II. stupně vyhověl odvolání otce pokud jde o výchovu nezletilého a rozhodl i o tom, že na výživném sama dluží částku 17.940 Kč, porušil tak zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť jí odepřel možnost přezkumu správnosti nového rozhodnutí o dlužném výživném a porušil i právo na spravedlivý proces, vyplývající z d. I když odvolací soud prováděl důkazy o rozsahu plnění vyživovací povinnosti, neučinil tak v dostatečném rozsahu - nevzal zřetel na současnou její bytovou situaci, na důvody, pro které se v ní ocitla, na platby poskytnuté otci na úhradu nákladů užívání bytu v němž žije i nezletilý, na její péči o něj, jakož i k nákladům vynakládaným na potřeby nezletilého, z nichž některé sice nemohla doložit doklady, ale ani otec je nepopíral.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. zásah do práva, jehož se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 písm. a) obč. soudního řádu a po doplnění dokazování změnil nejen výrok o výchově nezletilého ale také o výživném. Po svěření dítěte do výchovy otce a po přezkoumání rozsahu plnění vyživovací povinnosti matky za dobu od 1. února 2002, tj. od jejího odstěhování ze společného bytu, soud opodstatněně ke dni 31. května 2003 vyčíslil dlužné výživné, když vzal zřetel na plnění, jež matka na úhradu potřeb nezletilého poskytla. Při hodnocení provedených důkazů nebyl shledán v postupu soudu rozpor s § 132 obč. soudního řádu - po odstěhování stěžovatelky ze společného bytu se o potřeby nezletilého převážně staral otec, plnění vyživovací povinnosti ze strany matky bylo zohledněno v prokázaném rozsahu, na platby, které stěžovatelka poskytovala na úhradu nákladů spojených s užíváním společného bytu nebyl vzat zřetel důvodně. Lze dodat, že platbami 1.000,- Kč měsíčně stěžovatelka nepochybně plnila pouze tu část nákladů, přiměřenou rozsahu svého, byť omezeného, užívání bytu a vzhledem k celkové výši nákladů spojených s užíváním bytu na uspokojení bytové potřeby nezletilého tedy nepřispívala. Tvrzení stěžovatelky, že při určení její vyživovací povinnosti soud nevzal zřetel na poměry, v nichž se nachází pro nutnost řešit svou bytovou situaci, je s ohledem obsah ústavní stížnosti, směřující pouze proti výroku o dlužném výživném, bezpředmětné.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2003