Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 396/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. prosince 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele M. P. zastoupeného JUDr. T. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2003 č. j. -228, Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2001 č. j. -201 a Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. listopadu 2000 č. j. -151, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zaručena d jakož i a y. Uvedl, že soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se domáhal náhrady škody ve výši 800.000,- Kč, poněvadž škodu žalovaní zavinili a z titulu své odpovědnosti ji měli nahradit. Soud své rozhodnutí odůvodnil opodstatněností námitky promlčení, odvolací soud rozsudek pak jako věcně správný potvrdil. Poněvadž s názorem soudů obou stupňů, týkajícím se počátku běhu promlčecí doby, jakož i právního posouzení vztahů založených smlouvami mezi žalobcem a žalovanými, nesouhlasil, podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který je zamítl s tím, že závěr soudů o promlčení nároku žalobcem uplatněného je věcně správný.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne 29. května 2003 vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými a s poukazem na obsah právního vztahu, založeného smlouvou o správě nemovitostí, na porušení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách tím, že při rozúčtování cen tepelné energie pro domácnosti za rok 1994 překročili žalovaní zákonem stanovenou maximální cenu a porušili tak povinnosti ve smyslu 420 obč. zákona, opodstatněně konstatoval, že zaplacením uložené pokuty žalobcem - za porušení zákona o cenách ve vztahu k uživatelům nájemních jednotek, vznikl mezi ním a žalovanými občanskoprávní odpovědnostní vztah, který se řídí, stejně jako s tímto související promlčecí lhůty, občanským zákonem. Pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody, vyplývající z § 106 odst. 1 obč. zákona, zde vyčerpávajícím způsobem odůvodnil počátek této lhůty dnem 7. ledna 1997 - tj. dnem, kdy žalobce pokutu zaplatil a vznikla mu tak majetková újma, tedy škoda.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2003