Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 274/03

Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2003 č. j. -165, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v d.

K namítanému zásahu do práva na spravedlivý proces mělo dojít tím, že Nejvyšší soud ČR rozhodoval o dovolání stěžovatele dle příslušných ustanovení ve znění účinném před novelizací provedenou Stěžovatel přitom opíral přípustnost mimořádného opravného prostředku o znění platné po novele provedené citovaným zákonem a pro správnost úsudku o této intertemporální aplikaci zákona dle jeho názoru svědčí to, že odvolací soud v jeho věci postupoval dle již novelizovaných ustanovení , když jej poučoval podle jeho , 2 a rovněž v samotném rozsudku soud ve vztahu k poučení o možnosti podat dovolání postupoval zcela v intencích novelizovaného znění Stěžovatel tak má za to, že nebyly splněny předpoklady uvedené v ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. Proto nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeným v napadeném usnesení a domáhá se, aby jej Ústavní soud nálezem zrušil.

Výhrady stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti nejsou důvodné. Nejvyšší soud ČR své rozhodnutí řádně odůvodnil a přezkoumatelným způsobem vyložil, proč při zkoumání přípustnosti dovolání postupoval dle ve znění před novelou provedenou Pokud se týče poučení o možnosti podání mimořádného opravného prostředku, nesprávné poučení odvolacího soudu (o dvouměsíční lhůtě) vyložil ve prospěch stěžovatele dovozením včasného podání dovolání. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR shledal Ústavní soud tudíž ústavně souladným, když nelze pominout, že dovolací soud byl vázán ustanoveními části dvanácté hlavy I bodů 15. a 17. Argumentace stěžovatele odvíjející se od námitky týkající se poučení dle , 2 potom na těchto závěrech nemůže ničeho změnit. Vzhledem ke konání ústního jednání před odvolacím soudem dne 9. února 2001 (č. l. 146, resp. 147 spisu vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. ) a se zřetelem na ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 5. citované novely, které je jednou z dílčích modifikací jinak v dané věci obecně založené výše uvedené intertemporální aplikace zákona, je totiž evidentní, že v tomto ohledu postupoval odvolací soud zcela ve shodě se zákonem (srov. Bureš J., Drápal. L., Krčmář Z., Mazanec M.: . Komentář., II. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 1527).

Jak plyne z řečeného, k porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, nedošlo. Proto Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2003