Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 651/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 2003 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2003, č. j. - 35, a proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 7. 2002, č. j. - 13,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví citovaným usnesením potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, kterým tento nařídil na návrh oprávněného (E. spol. s r. o.) výkon rozhodnutí prodejem movitých věci stěžovatelky pro 24 177,- Kč dle vykonatelného titulu - usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, č. j. - 35 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. .

Stěžovatelka napadla v záhlaví citovaná usnesení obecných soudů ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2003, neboť se domnívá že jimi došlo k zásahu do jejích práv chráněných a d.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d) y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení , 2, 4 a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že zároveň podala i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Toto bylo potvrzeno i pracovnicí Okresního soudu v Litoměřicích, která sdělila, že dne 20. 11. 2003 bylo v dané věci podáno dovolání.

Vzhledem k nejnovější judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí 2. sekce tohoto soudu ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a rozhodnutí téže sekce z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99) vychází Ústavní soud z názoru, že včasnost a přípustnost ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, případně i nalézacího soudu až poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání bez ohledu na způsob vyřízení, budou zachovány. V takovém případě pak lhůta pro podání ústavní stížnosti začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (Sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.). Z toho současně vyplývá, že v případě podání dovolání bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku.

S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci či vyzýval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání, dospěl Ústavní soud k závěru, že její návrh není přípustný.

Vzhledem k výše citovanému Sdělení Ústavního soudu bude moci stěžovatelka poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o jejím dovolání, napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale zůstane jí zachována lhůta i k napadení rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu.

Soudce zpravodaj tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením dle návrh jako nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2003

JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.

soudce zpravodaj