Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/03

Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele R. T., zastoupeného JUDr. D. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2003 č. j. -41 a Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2002 č. j. -84, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v a v d. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací nesprávně aplikoval právní předpis na daný skutkový stav, když nevzal zřetel na tvrzený dovolací důvod - že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, což ve své podstatě obsahuje i důvod záležející v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na okolnosti, za nichž mu byly doručovány zásilky v měsíci srpnu a září roku 1997, na důkazy, jimiž prokázal, že v době doručování rozhodnutí se na uvedené adrese nezdržoval, na postup soudu, u kterého došlo ke změně soudce, aniž byl o tom informován, jakož i na doručování, ke kterému byla použita nesprávná obálka s doručenkou s modrým pruhem. K uvedenému měl soud přihlédnout při posuzování vykonatelnosti platebních výměrů a na základě toho pak nenařídit výkon těchto rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR v usnesení, kterým zamítl dovolání stěžovatele, nepochybil při výkladu a aplikaci , odst. 3, a odst. 2, jakož i , b) , a tedy ani ve zjištění, že dovolání je nepřípustné. K obsahu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -84 nutno konstatovat, že jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl k uspokojení pohledávky ve výši 20.745,-Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, když rozhodnutí - označené platební výměry oprávněného shledal vykonatelnými a opodstatněně usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. -75 jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění usnesení se soud II. stupně za použití a obč. soudního řádu vypořádal se všemi v odvolání uplatněnými námitkami, vztahujícími se k postupu soudu ve věci výkonu rozhodnutí, k doručování správních rozhodnutí a k jejich vykonatelnosti, a proto v dalším lze na toto odůvodnění odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2003