Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 612/03

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti městské části Praha 4 proti nedatovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -95 a č. j. -99, jimiž byla určena cena dědictví po J. N. a potvrzeno nabytí dědictví právními nástupci zůstavitelovy zemřelé dcery.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Právně nezastoupená stěžovatelka ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2003 napadá shora uvedená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4. V ústavní stížnosti tvrdí, že naříkanými usneseními jsou dotčena její základní vlastnická práva k nemovitostem, a to domu k č. p. 271 na stp. p. č. 590 a k pozemku stp. p. č. 590 v k. ú. N. Uvádí, že těmito usneseními došlo k porušení práv zakotvených v a d a dále i y (dále jen " "). Podrobně, avšak bez ústavněprávní argumentace, vysvětluje své právní názory na projednávanou věc, vyslovujíc domněnku, že uvedená rozhodnutí v dědické věci jsou nicotná a že nedojde-li k jejich zrušení, bude vlastnické právo skutečného vlastníka ohroženo protiústavním rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4. Proto se domáhá, aby tato rozhodnutí byla zrušena.

Z podané ústavní stížnosti a příloh stěžovatelkou předložených zjistil Ústavní soud následující.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 5. 9. 2002 byla zamítnuta žaloba L. M. N. a L. J. O´B., oba bytem USA, kterou se oba žalobci domáhali určení, že J. N., nar. 7. 3. 1892 a zemřelý 3. 11. 1969 v USA, byl k datu svého úmrtí vlastníkem nemovitostí shora uvedených; stěžovatelka byla v tomto řízení druhou žalovanou. Z tohoto rozsudku je patrno, že soud prvního stupně žalobě nevyhověl především z toho důvodu, že žalobci neměli na určovacím výroku naléhavý právní zájem [ ]. K odvolání žalobců Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 2. 2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ztotožniv se zcela s názorem soudu prvního stupně o neexistenci naléhavého právního zájmu žalobců. Oběma rozsudky bylo též rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před nalézacím, resp. odvolacím soudem.

Z předloženého výpisu z katastru nemovitostí vyhotoveného 12. 11. 2003 se podává, že vlastnické právo k uvedeným nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsáno pro hlavní město Prahu a svěřená správa nemovitostí ve vlastnictví obce pro městskou část Praha 4.

Stěžovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -95 soud určil obecnou cenu a současně čistou hodnotu dědictví po J. N. částkou 57 820 Kč. Druhým stěžovaným usnesením (č. j. -99) potvrdil soud, že dědictví po J. N. nabyli procesní nástupci pozůstalé dcery M. M. O´B., nar. 14. 11. 1917, USA, která dne 30. 7. 1970 rovněž zemřela, L. M. N. a L. J. O´B.; dále soud stanovil odměnu notářky JUDr. D. H. a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Účastníky řízení, z něhož vzešla rozhodnutí ústavní stížností napadená, byly zcela nepochybně L. M. N. a L. J. O´B. Stěžovatelka se tohoto dědického řízení neúčastnila a vzhledem k okruhu účastníků, tak jak je založen , ani účastnit nemohla.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnosti oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.

Z podané ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatelka (která je právnickou osobou) podřazuje opodstatněnost své ústavní stížnosti právě pod domněnku, dle které uvedenými usneseními soudu měla být porušena její základní práva, a to práva vlastnická.

Je však jisto, že stěžovatelka účastníkem řízení, v němž soud vydal uvedená usnesení, nebyla, a proto ani nemůže být oprávněna domáhat se jejich kasace cestou ústavní stížnosti. Jakkoli stěžovatelka tvrdí, že byla narušena její vlastnická práva, nemůže Ústavní soud vykročit z mezí (jímž je vázán podle y) a stěžovatelce, která aktivní legitimaci k řízení o ústavní stížnosti postrádá, tuto neexistující legitimaci meritorním přezkumem stěžovaných usnesení udělit.

Není na Ústavním soudu, aby stěžovatelce vysvětloval, jakých institutů platného práva může využít k ochraně svého tvrzeného vlastnictví, a to ať už ona sama či v katastru nemovitostí zapsaný vlastník, tj. hlavní město Praha. Dlužno však podotknout, že argumentace stěžovatelky v podané ústavní stížnosti je zcela nepřiléhavá.

Ústavní soud nepřehlédl, že podaná ústavní stížnost vykazovala i formální vady, neboť nebyla sepsána advokátem a stěžovatelka nebyla advokátem zastoupena. Výzvu k odstraňování těchto formálních vad však Ústavní soud stěžovatelce neadresoval, neboť, byť by i tyto vady byly napraveny, nemohlo býti napraveno to, co stojí v základu věci, totiž, že ústavní stížnost podává osoba k tomu neoprávněná. Z týchž důvodů nebylo nutno ani potřebno zkoumat, zda je ústavní stížnost návrhem přípustným.

Návrh podaný zjevně neoprávněným stěžovatelem musí Ústavní soud podle , v platném znění, odmítnout. Ježto v případě podané stížnosti právě tato situace nastala, bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení uvedeno.