Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 404/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Č. o. s., zastoupené JUDr. H. M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 31.3.2003, č.j. -288, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, kterým bylo změněno ve výroku odstavce II. usnesení Okresního soudu ze dne 17. 12. 2002, č.j. -267, o náhradě nákladů řízení mezi stěžovatelkou a 2. žalovaným tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit 2. žalovanému na nákladech řízení před soudem 1. stupně částku 10.055, 50 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.

S uvedeným výrokem stěžovatelka nesouhlasí, neboť dle jejího názoru 2. žalovaný svým zaviněním způsobil, že stěžovatelka byla nucena v restitučním řízení žalovat i jeho, a měl by si proto hradit náklady řízení před obecnými soudy. Druhý žalovaný, Č. s. t. v., se totiž svým postupem v roce 1991 a 1992 a v průběhu celého restitučního řízení kvalifikoval jako právní nástupce Č. s. t. v., ačkoliv nemovitý majetek zrušeného Č. s. t. v. přecházel na místní tělovýchovné jednoty přímo na základě usnesení mimořádného sjezdu Č. s. t. v. ze dne 25. 3. 1990 jako na právní nástupce, bez ohledu na datum registrace na MV ČR. Judikatura obecných soudů přitom v těchto věcech byla až do vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR, publikovaného pod č. 34/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nejednotná. Dle stěžovatelky soud nezajistil spravedlivý výsledek sporu, neboť ve věci byla na místě aplikace ust. a

Z obsahu připojeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 31. 3. 2003, č.j. -288, Ústavní soud ověřil, že výše uvedeným prvostupňovým usnesením byl schválen smír uzavřený mezi stěžovatelkou a 1. žalovaným (T. j. S. Š.), jehož obsahem je dohoda o navrácení majetkových práv k předmětným nemovitostem, a bylo rozhodnuto, že stěžovatelka a 2. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (ve vztahu k 2. žalovanému byla žalobu zamítnuta již pravomocným rozsudkem ze dne 27.6.2001). Odvolací soud usnesení o nákladech řízení k odvolání 2. žalovaného změnil, neboť ve vztahu k němu nebyla stěžovatelka úspěšná a neprokázala důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání nákladů úspěšnému účastníkovi. Aplikace z důvodů majetkových nebyla tvrzena a okolnost, že v době podání žaloby existovala nejednotná judikatura ohledně pasivní legitimace ve sporech dle , nemůže jít k tíži žalovaného. Pokud stěžovatelka uplatnila žalobu s alternativním petitem, muselo jí být jasné, že ve vztahu k jednomu z žalovaných bude žaloba zmítnuta bez ohledu na závěry soudu ohledně pasivní legitimace. Rovněž v postoji 2. žalovaného, který v rámci procesní obrany tvrdil nedostatek pasivní legitimace, nelze spatřovat důvody pro aplikaci ust.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k názoru, že je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je požadavek stěžovatelky, aby Ústavní soud přehodnotil závěr odvolacího soudu, který, na rozdíl od soudu prvého stupně, neshledal důvody hodné zvláštního zřetele a nepostupoval podle ust. , jež soudu umožňuje výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat.

Ústavní soud nejdříve předesílá, že jeho úkolem, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, není posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, pokud jím není porušeno ústavně zaručené právo. Posouzení podmínek aplikace v konkrétní věci je výlučnou záležitostí obecných soudů, na nichž je, aby uvážily, zda uvedené ustanovení , které je ustanovením použitelným pouze ve výjimečných případech, aplikují či nikoliv. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom zřejmé, že odvolací soud postupoval zcela v intencích zákona, námitkami stěžovatelky uvedenými ve vyjádření k odvolání 2. žalovaného (totožnými jako v ústavní stížnosti) se zabýval a své závěry odpovídajícím způsobem odůvodnil. Stěžovatelka ani typické okolnosti, jako jsou majetkové poměry, pro které by z důvodů hodných zvláštního zřetele nebyla úspěšnému 2. žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, nenamítala. Rovněž okolnostmi vedoucími ke vzniku sporu se odvolací soud patřičně zabýval a jeho právní závěry, dle kterých nejednotnost judikatury ohledně pasivní legitimace ve sporech dle nemůže jít k tíži 2. žalovaného a že vzhledem k podání žaloby s alternativním petitem a úspěšné obraně 2. žalovaného nelze dovodit existenci specifických důvodů umožňujících aplikaci ust. , není možné hodnotit jako neústavní. Ustanovení o separaci nákladů, jehož aplikaci stěžovatelka požaduje, se pak vztahuje na procesně zcela odlišné situace (porušení procesních povinností či náhoda na straně účastníka vedoucí ke vzniku nákladů řízení, které by jinak nevznikly). Ze strany Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc se proto nejednalo o libovolný či dokonce svévolný postup soudu, který jediný by ve výjimečném případě mohl být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Pouhá skutečnost, že nebyly shledány důvody pro aplikaci ust. , kterou stěžovatelka subjektivně pociťuje jako nespravedlivou, není způsobilá zasáhnout ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu, zakotvené v d.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc rozhodoval v souladu s principy hlavy páté d, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2003

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu