Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 717/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. B. K., zastoupeného JUDr. V. B., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2002, napadl stěžovatel shora označený rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud"), s odvoláním na tvrzené porušení , y, , a , 2 d, a navrhl jeho zrušení. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc, referátu regionálního rozvoje, ze dne 17. 8. 2001, sp. zn. 1624/2/01/H, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, stavebního odboru, ze dne 10. 5. 2001, č. j. OP/457/2000/Hab, kterým byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a byla mu uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč.

Stěžovatel zejména nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že k výkladu zákona je v dané věci kompetentní stavební úřad a není-li určitý termín právními předpisy definován, nelze než akceptovat výklad stavebního úřadu. Stěžovatel poukázal na to, že předložil okresnímu soudu y a fotodokumentaci, aby mohl posoudit správnost rozhodnutí stavebního úřadu, přičemž u soudu uvedl, že užíval nemovitost stejným způsobem jako předchozí vlastník.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Je třeba předeslat, že obdobnou ústavní stížností z hlediska skutkového a obsahového se již Ústavní soud zabýval na základě návrhu stěžovatele Ing. arch. P. P. v řízení, vedeném pod

sp. zn.

, zastoupeného rovněž JUDr. V. B. Ústavní stížnost stěžovatele se liší od zmíněného případu pouze napadeným rozhodnutím. Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud v případě stěžovatele neshledal žádný důvod, pro který by se měl odchýlit od zde již vyslovených závěrů. Proto nezbývá, než zopakovat, že tvrzení stěžovatele směřují v principu proti právnímu posouzení věci obecným soudem, tedy proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí. K tomu je nutno podotknout, že Ústavní soud je sice soudním orgánem ochrany ústavnosti, ale není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci , Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995).

Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci , Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), které však v dané věci shledány nebyly a jejich existence nebyla stěžovatelem ani tvrzena.

Podle procesní úpravy správního soudnictví, která byla obsažena v části páté, hlavě druhé (dále jen "OSŘ") ve znění, účinném do 31. prosince 2002, byl správní soud, při přezkumu správního rozhodnutí, vázán skutkovým stavem, který byl zjištěn správními orgány ( v uvedeném znění). Správní soud měl povinnost přezkoumávat zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí ( , ), jak se v dané věci stalo. Se stěžovatelovým názorem, podle kterého obecný soud rezignoval na své postavení a přijal bez dalšího závěr, že nelze aplikovat jiný výklad než stavebního úřadu, se Ústavní soud neztotožnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že se výkladem termínu "účel využívání stavby" zabýval a dostatečným způsobem odůvodnil, proč v dané věci dospěl k závěru, že žalovaný stavební úřad při jeho výkladu nepochybil.

Okresní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval právním výkladem ve věci aplikovaných ustanovení , jeho rozhodnutí je v tomto směru ústavně konformním způsobem odůvodněno a ani pod aspektem ochrany ústavnosti mu nelze nic vytknout. Porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil.

Návrh na zrušení napadeného rozhodnutí obecného soudu byl proto shledán zjevně neopodstatněným [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], a proto byl tímto usnesením odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2003

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu