Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 446/03

Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Mgr. M. S., zastoupeného Mgr. M. S., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. července 2003 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2003 sp. zn. a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v , y a v a 3 Úmluvy (míněna zřejmě základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Poukázal na obsah dokazování před soudem I. a II. stupně, které nepovažuje za vyčerpávající, jakož i na hodnocení důkazů, k němuž vyslovil výhrady, zejména když svědecké výpovědi byly rozporné - tyto nedostatky pak měly nepochybně vliv na kvalifikaci činu, jakož i na hodnocení jeho společenské nebezpečnosti. Dále se vyslovil k průběhu řízení před odvolacím soudem, kdy v jednací síni byla umožněna přítomnost veřejnosti, tisku, rozhlasu a televize a tak i pořizování obrazových záznamů, čímž, dle jeho přesvědčení, byla porušena zásada presumpce neviny, vyplývající z tr. řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 2. července 2003 odmítl dovolání, v němž stěžovatel namítal nesprávné hmotněprávní posouzení věci, dále to, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo nepřípustné, jakož i nedostatečné dokazování a tedy nesprávnost ve skutkovém zjištění. Jmenovaný soud v písemném odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem objasnil, co jej vedlo k odmítnutí dovolání, a proto na ně lze v dalším odkázat. Je třeba uvést, že ani stěžovatel sám v ústavní stížnosti postupu či rozhodnutí dovolacího soudu konkrétně nic nevytýká. Pokud jde o řízení a rozhodnutí o odvolání, Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2002 č. j. -715, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 2 a § 243 tr. zákona a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže dle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zákona, po doplnění dokazování a zhodnocení důkazů posoudil prokázané skutky obžalovaného a opodstatněně rozhodl tak, jak ve výroku rozsudku obsaženo. V jeho odůvodnění se pak vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými, vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč neshledal důvod ke zpochybnění výpovědí řady poškozených či jiných slyšených svědků a proč neměl pochybnosti o vztahu a jednání obviněného k těm, k jejichž výpovědi v odvolání výhrady vznesl.

Pro výše uvedená zjištění zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud v ústavní stížnosti vyslovil také výhrady k průběhu odvolacího řízení, které se konalo za účasti veřejnosti, když v hlavním líčení před soudem I. stupně byla veřejnost vyloučena, lze uvést, že ustanovení § 199 tr. řádu stanoví zásadu veřejnosti hlavního líčení, přičemž o jejím vyloučení z důvodů uvedených v § 200 tr. řádu rozhodne po slyšení stran soud usnesením. Je nepochybné, že stanovit výjimku ze zásady veřejnosti lze v případech, kdy je třeba respektovat obecný zájem nebo zájem určitých osob na nezveřejňování jistých údajů a intenzita tohoto zájmu převyšuje nad požadavkem veřejného projednávání věci před soudem. Proto v nevyloučení veřejnosti v odvolacím řízení nelze spatřovat porušení zásady presumpce neviny, jak se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává.

S ohledem na uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2003