Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 408/03

Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele MPH, s. r. o., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2003 č. j. -111, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. července 2002 č. j. -88 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. prosince 2001 č. j. -54, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v d. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena smlouva o zhotovení díla - zhotovení stavby výrobní a administrativní budovy, na skutečnost, že od předmětné smlouvy odstoupil a vyslovil přesvědčení, že po odstoupení od smlouvy nelze již k ustanovením ve smlouvě uvedeným přihlížet - při určení vlastnictví k nedokončené stavbě nelze vycházet z ujednání, dle něhož k přechodu vlastnického práva ke zhotovené věci dojde za splnění dohodnutých podmínek. S ohledem na jeho zamýšlenou podnikatelskou činnost je pak nutno vycházet ze zásady, že stavba je vlastnictvím toho, kdo ji staví s úmyslem mít ji pro sebe. Z uvedených důvodů považuje rozhodnutí soudů, kterými bylo vyhověno návrhu žalobce na určení vlastnictví k budově rozestavěné na označeném pozemku, za rozhodnutí, jimiž bylo zasaženo do jeho práva vlastnit majetek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku, kterým zamítl jeho dovolání, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč shledal správnost závěrů soudů, v nichž tyto vyloučily užití právní úpravy obsažené v § 542 odst. 1 obch. zákoníku - účastníci ve smlouvě jeho užití vyloučili a dohodli se tak, že k přechodu vlastnického práva ke zhotovené věci ze zhotovitele na žalovaného, tj. na stěžovatele, dojde dnem předání a převzetí díla. Současně také za použití výkladu § 349 odst. 1 a § 351 obch. zákoníku konstatoval správnost zjištění, že v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo nelze dovodit zánik práva vlastnictví k věci zhotovitele či vznik vlastnického práva stěžovatele ke zhotovené věci. Na odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2003