Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 292/03

Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky H. B., zastoupené JUDr. M. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2002 č. j. -185 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. prosince 2000 č. j. -153, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žalobě o uložení povinnosti žalovaným uzavřít s ní smlouvu o bezplatném převodu označeného družstevního bytu do vlastnictví. Poukázala na průběh řízení před soudem I. stupně, v němž žádala o jeho přerušení, když namítala, že dosud nebylo rozhodnuto soudem o sporech mezi stranami, tedy také o návrhu na neplatnost jejího vyloučení z družstva, přičemž tuto předběžnou otázku si soud neměl řešit sám, ale měl vyčkat na výsledek řízení a rozhodnutí soudu ve věci a . V tom vidí pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5 i soudu odvolacího, jakož i zásah do práv, která jsou zaručena , a d i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále uvedla, že dovolání, podané k Nejvyššímu soudu České republiky, bylo dne 21. března 2003 odmítnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -153 i řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně shledal, že o žalobě stěžovatelky bylo rozhodnuto po náležitém zjištění skutkového stavu a v souladu s ustanoveními , jakož i s obč. soudního řádu. Shodně se soudem I. stupně poukázal na vyloučení stěžovatelky z družstva, označeného v žalobě pod č. 2), k němuž došlo 18. září 1997, na zjištění, že odvolání proti němu nebylo podáno včas, byť údajně pro opomenutí právní zástupkyně, a také na to, že žaloba o určení neplatnosti vyloučení byla podána až 18. září 2000, čímž se vypořádal s námitkou stěžovatelky, týkající se nezbytnosti přerušení řízení, či možnosti soudu posoudit i otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, a bylo-li o takové otázce příslušným orgánem rozhodnutí vydáno, z něho vycházet ( a obč. soudního řádu). Pokud jde o závěry soudu I. stupně, týkající se pasivní legitimace prvního žalovaného, i tyto odvolací soud shledal důvodně správnými.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/ 1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2003