Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 232/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. V., zastoupeného Mgr. I. B., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, č. j. -265,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozhodnutí obecného soudu specifikovanému v záhlaví tohoto usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 9. 2001, č. j. -208, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 7. 2002, č. j. -235 a opravného usnesení ze dne 5. 9. 2002, č. j. -240.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v době podání ústavní stížnosti právně zastoupen advokátem tak, jak vyžaduje ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž v části ústavní stížnosti brojil proti dosavadní judikatuře Ústavního soudu, podle níž také osoby právnického vzdělání musí splňovat v přístupu k soudu podmínku obligatorního právního zastoupení, byl vyzván dopisem ze dne 12. 5. 2003 k odstranění této vady návrhu a k zajištění právního zastoupení.

Dopisem ze dne 17. 6. 2003 byl Ústavní soud zpraven advokátem Mgr. I. B. o tom, že na základě rozhodnutí České advokátní komory byl stěžovateli určen jako právní zástupce k zastupování v řízení před Ústavním soudem. K dopisu byla přiložena plná moc ze dne 16. 6. 2003, jíž stěžovatel zmocnil Mgr. I. B. k zastupování před Ústavním soudem.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud vyrozuměl, že stěžovatel se žalobou domáhal u obecných soudů náhrady škody ve výši 1.404.430 Kč po vedlejším účastníkovi, obchodní společnosti nakladatelská společnost B., spol. s r. o. v likvidaci.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti soustředil především na vylíčení okolností podání žaloby a následně na argumentaci týkající se obligatornosti jeho zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí toliko uvedl, že je protiprávní z důvodu porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že mu před obecnými soudy nebylo umožněno efektivně projednat meritum věci, neboť soudy pro nezaplacení soudního poplatku vyměřeného v mimořádně vysoké výši řízení zastavily. Tím podle stěžovatele došlo rovněž k bezpříkladné sociální diskriminaci a byl tak porušen čl. 14 Úmluvy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v daném případě vycházel při posouzení ústavní stížnosti toliko z vyjádření stěžovatele a ze samotného odůvodnění napadeného usnesení a nevyzýval účastníka řízení, Městský soud v Praze, ani vedlejšího účastníka k vyjádření, neboť již z těchto podkladů je zřejmé, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje součást soustavy obecných soudů, jimž není instančně nadřízen. Jeho úkolem proto není hodnotit dílčí závěry a postupy obecných soudů, ale toliko skutečnost, zda obecné soudy těmito závěry či postupy, jež našly formální výraz v napadeném usnesení, nezasáhly do základních ústavně zaručených práv stěžovatele.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že se obecné soudy zabývaly všemi okolnostmi, které by eventuelně mohly mít vliv na způsobilost stěžovatele uhradit soudní poplatek. O tom svědčí také skutečnost, že původně vyměřený zákonný soudní poplatek byl stěžovateli snížen z 56.188 Kč na 42.141 Kč. Městský soud v Praze se explicitně zabýval také sociálními a příjmovými poměry stěžovatele a dospěl k závěru, že jejich vyhodnocení soudem prvního stupně nelze posoudit jako tvrdé.

Jak uvedeno shora, úkolem Ústavního soudu zde není opakovaně přezkoumávat okolnosti, které již vyhodnotily obecné soudy a z nichž obecné soudy dovodily výši soudního poplatku. Obecné soudy se podle Ústavního soudu s těmito skutečnostmi zevrubně vypořádaly, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, a Ústavní soud neshledal důvod pro přezkoumávání jejich závěrů v tom směru, aby opakovaně zjišťoval majetkové, příjmové a sociální poměry stěžovatele a z nich dovozoval ekvivalentní výši soudního poplatku.

S ohledem na to Ústavní soud neshledal ani zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces podle Úmluvy, resp. d, ani v napadeném rozhodnutí nespatřuje projev sociální diskriminace, jež by znamenala porušení Úmluvy. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2003

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu