Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 264/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2003, sp. zn.

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 9. května 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost proti usnesení, jímž vrchní soud zamítl stížnost stěžovatele do rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2003, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení byla porušena jeho základní práva. Zejména se mělo jednat o právo domáhat se stanoveným způsobem svých práv u nezávislého a nestranného soudu dle d (dále jen " "), a práva nebýt stíhán či zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem zákonem stanoveným ( y). Uvedených pochybení se měl stížnostní soud dopustit tím, že se náležitě nezabýval veškerými stěžovatelem předloženými argumenty. V důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru o existenci důvodů vazby. Své rozhodnutí soud odůvodnil pouze konstatováním o hrozícím vysokém trestu. Takový postup je dle názoru stěžovatele v rozporu s konstantní judikaturou. Neexistuje institut obligatorní vazby a soudy se proto musí vždy zabývat konkrétními okolnostmi případu. To v dané věci neučinily. Vrchní soud odmítl námitku, že nebyla prokázána účast stěžovatele na trestné činnosti, s odůvodněním, že v této fázi řízení mu nepřísluší rozhodovat o vině. S tímto závěrem stěžovatel nemůže souhlasit, neboť se domnívá, že závěr o hrozbě vysokého trestu nelze učinit, aniž by byla posouzena důkazní situace, a tím i případné naplnění skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Znovu proto odkázal na ustanovení § 72 odst. 2 lit. b) trestního řádu, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat důvodnost trvání vazby průběžně. Z uvedených důvodů považuje postup vrchního soudu za rozporný s právy, zaručenými každému y. Za postup rozporný s judikaturou stěžovatel dále označil skutečnost, že soud poukazoval na jeho kontakty do zahraničí a z toho plynoucí existenci reálné obavy, že by mohl uprchnout nebo se skrývat, ale vůbec nezohlednil jeho vazby na ČR, kde má trvalý pobyt a snoubenku. Soud nepřijal ani sliby ani záruky společenské organizace či záruku peněžitou. V tomto postupu shledal rozpor s y.

Ústavní soud se ve věci obrátil na účastníka řízení - Vrchní soud v Praze, za který se vyjádřil předseda senátu 2 To. Ten uvedl, že stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody, je cizím státním příslušníkem a kdykoliv může opustit území ČR. Projednávaná věc je složitá a doposud ji nebylo možno skončit. Další trvání stěžovatelovy vazby je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení, dle ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu. K námitkám uvedeným v ústavní stížnosti vrchní soud konstatoval, že nerozhodoval o vině stěžovatele, neboť tato věc přísluší soudu prvého stupně. Řízení a výsledné rozhodnutí se týkalo výhradně vazby.

Po posouzení argumentů stěžovatele a vyjádření účastníka shledal Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nedůvodnou.

V daném případě, jak v rozhodnutí soudu prvého stupně, tak i soudu stížnostního, byla mimo stěžovatelem konstatovaných obecných důvodů vazby, zmíněna i okolnost, že stěžovatel disponoval pozměněnými doklady, jimiž prokazoval svoji totožnost. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze se rovněž podává, že snoubenka stěžovatele je stíhána společně se stěžovatelem. Za této situace Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu ve vazebních věcech, v níž dal opakovaně najevo, že jsou to především obecné soudy, které, se znalostí konkrétní trestní věci, stádia ve kterém se nachází a na základě podrobných znalostí všech okolností a souvislostí případu, musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Kromě zcela výjimečných případů není Ústavní soud oprávněn do hodnocení těchto skutkových okolností zasahovat.

K námitce o porušení práva zaručeného v y nezbývá, než odkázat na skutečnost, že tento článek y v odst. 5 předpokládá, že stanoví důvody a časové limity vazby. Takovým zákonem je trestní řád, zejména jeho § 67 a násl.

Námitky směřující do práv zaručených v y Ústavní soud v napadeném usnesení neshledal.

S ohledem na uvedené okolnosti Ústavní soud uzavírá, že nezjistil, že by postupem soudů v dané věci bylo zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele s intenzitou, kterou v ústavní stížnosti namítl, a proto předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu