Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 212/03

Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupené JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, čj. -225, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 5. 2002, čj. -210,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Řádně zastoupená stěžovatelka přípustnou ústavní stížností, ke které je oprávněna a k jejímuž projednání je Ústavní soud příslušný, brojí proti rozhodnutím obecných soudu tak, jak jsou shora uvedena.

V ústavní stížnosti, která nevykazuje formálních vad, namítá stěžovatelka, že byla naříkanými rozhodnutími zkrácena ve svých právech garantovaných jí d, aniž by však toto své konstatování náležitým způsobem, tedy potřebnou ústavně právní argumentací, zdůvodnila.

Ústavní soud vyžádal příslušný spis Okresního soudu v Kolíně, z něhož, jakož i z ústavní stížnosti samotné, zjistil následující skutečnosti.

Napadeným usnesením soudu prvého stupně bylo rozhodnuto o přiznání znalečného Vysokému učení technickému v Brně ve výši celkem 512,50 Kč. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka , v řízení před obecnými soudu žalobkyně, odvolala, avšak Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 17. 9. 2002 rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil. Stěžovatelka má za to, že krajský i okresní soud postupovaly chybně, upozorňuje na zjevný omyl ve výroku usnesení soudu prvého stupně, který určil odměnu za 3,5 hodiny práce po 150,-- Kč ve výši 437,50 Kč, vyslovuje přesvědčení, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto ještě před vydáním napadeného usnesení rozsudkem téhož soudu z 25. 9. 2000 a vytýká odvolacímu soudu, že neoprávněně změnil v odůvodnění svého usnesení hodinou sazbu odměny z 150,-- Kč na 125,-- Kč za hodinu tak, aby výsledná částka odpovídala částce ve výroku soudu prvého stupně uvedené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není povolán k tomu, aby byl další instancí v obecném soudnictví a není jeho úkolem zabývat se eventuelním porušením běžných práv fyzických osob, jež jsou chráněna obyčejnými zákony. Tím méně pak je Ústavní soud povolán k tomu, aby svým rozhodováním opravoval zjevné chyby v psaní a počtech (touto chybou usnesením soudu prvého stupně vskutku trpí), neboť k tomu existují jiné instrumenty občanského soudního řízení.

Z obsahu spisu je jednoznačně patrno, že napadenými usneseními nebyla dotčena naprosto žádná ústavní práva stěžovatelky, která je navíc v hlubokém omylu, tvrdí-li, že podstatou výroku usnesení je povinnost zaplatit částku 512,50 Kč. O této povinnosti bude totiž rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé, stěžovanými rozhodnutími žádná povinnost ani stěžovatelky ani v řízení žalovaného Okresního bytového podniku, s. p. v likvidaci, se sídlem v Kolíně, založena nebyla a ani býti nemohla.

Zjevně neopodstatněný návrh musí senát Ústavního soudu bez přítomnosti účastníků odmítnout podle , o Ústavním soudu, v platném znění. Ježto právě o takový případ v dané věci šlo, nemohlo býti rozhodnuto jinak, než jak ve výroku uvedeno.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu