Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 320/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L.K., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti průtahům v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud obdržel dne 11. 6. 2003 ústavní stížnost stěžovatele, který se domnívá, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , jakož i v přípravném řízení mu předcházejícím, byly postupem orgánů činných v trestním řízení způsobeny průtahy a porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Jak stěžovatel uvádí, ve výše uvedené trestní věci vedené u Městského soudu v Brně byla porušena jeho práva vyplývající z , , , , a odst. 2, a d (dále jen " "). Porušení , a y vidí stěžovatel v tom, že státní moc se v jeho trestní věci uplatňuje nad rámec stanovený jí zákonem, když dochází k nedodržování lhůt, o stěžovateli jsou uváděny vědomé nepravdy s úmyslem zakrýt průtahy a stanovuje se mu povinnost zcela mimo meze dané zákonem tím, že došlo k zajištění majetku stěžovatele ve výši trojnásobně převyšující škodu, která měla být údajným trestným činem způsobena. K zásahu do práv stěžovatele chráněných y došlo dle něj tím, že orgány činné v trestním řízení použily proti stěžovateli to, že on uplatňuje svá zákonem a ústavními předpisy mu daná práva, když své průtahy odůvodnily právě aktivitou a uplatňováním práv stěžovatele. K porušení , odst. 2 y došlo dle názoru stěžovatele tím, že soud nerozhodl v zákonných lhůtách o věci, o níž je povinen na základě podaného návrhu (a dokonce i bez něj) rozhodnout. Zásah do práva garantovaného y stěžovatel spatřuje v tom, že ve věci jsou opakované průtahy. Porušení y pak stěžovatel vidí ve faktu, že celé trestní řízení směřuje proti stěžovateli a státní zástupkyně nevyhodnocuje stejně důkazy v neprospěch a ve prospěch stěžovatele. Vzhledem k výše uvedenému proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že v přípravném řízení trestním, nyní vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , byly způsobeny průtahy a o obžalobě bylo rozhodnuto na podkladě nikoliv objektivně zjištěného skutkového stavu věci, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. A dále má Ústavní soud nařídit věcně a místně příslušnému soudu, aby konal ve věci podaného návrhu na omezení zajištění majetku stěžovatele podaného dne 10. 3. 2003 k Městskému soudu v Brně ke sp. zn. , neboť usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 3 KZv 180/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. , byl zajištěn majetek stěžovatele v nezákonné výši a tím porušena zásada ukládání povinností jen v mezích zákona a nezákonně narušeno vlastnické právo stěžovatele.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisového materiálu bylo zjištěno následující. Dne 21. 10. 1999 bylo stěžovateli sděleno obvinění pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona. Dne 19. 1. 2000 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství usnesením sp. zn. 3 KZv 180/99 rozhodla na podkladě ust. § 47 odst. 1, odst. 2 trestního řádu tak, že určila k zajištění nároku poškozených České pojišťovny a. s. centrála Praha a pojišťovny Kooperativa a. s., které podaly návrhy na zajištění nároku na náhradu škody a jsou v trestní věci poškozenými podle § 43 odst. 2 tr. řádu, části majetku stěžovatele v rozhodnutí specifikovaného. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. jako nedůvodná zamítnuta.

Stěžovatel si dále dne 6. 9. 2002 podal proti průtahům v řízení vedeném Policejním prezidiem ČR, Úřadem služby kriminální police a vyšetřování obecné kriminality, Praha, pod ČTS: PPR-4/KPV-OK-7-02, ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 24. 3. 2003,

sp. zn.

tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Dne 24. 2. 2003 podala Krajská státní zástupkyně v Brně k Městskému soudu v Brně obžalobu na stěžovatele, ve kterém mu kladla za vinu, že se měl dopustit trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona, téhož trestného činu, částečně ve stadiu pokusu, a trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona.

Dne 18. 4. 2003 předložil podle § 188 odst. 1 písm. a) trestního řádu Městský soud v Brně věc k rozhodnutí o příslušnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť na základě předběžného projednání obžaloby dospěl k závěru, že není příslušný k projednání věci. Vrchní soud v Olomouci dne 24. 7. 2003 rozhodl usnesením sp. zn. podle § 24 odst. 1 trestního řádu tak, že příslušným k projednání trestní věci stěžovatele pro trestnou činnost vymezenou v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 3 KZv 180/99, je Městský soud v Brně.

V mezidobí stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu tuto ústavní stížnost. Řízení o ní bylo usnesením ze dne 7. 7. 2003,

sp. zn.

přerušeno vzhledem k řízení probíhajícímu právě u Vrchního soudu v Olomouci. Poté, co bylo ohledně příslušnosti soudu rozhodnuto, mohl Ústavní soud přistoupit k vlastnímu projednání návrhu stěžovatele.

Ústavní soud konstatuje, že důvodné průtahy v řízení představuji tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele ( y ČR a dále , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zakotvených v a také v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle citovaných ustanovení má každý právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě. Ústavní soud již dříve judikoval, že při zkoumání práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je třeba vzít v úvahu nejen chování, resp. nečinnost na straně soudu, ale též chování účastníka, pokud jde o jeho přístupy, a konečně i složitost samotného předmětného sporu (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, díl II., C. H. Beck, 1999, str. 117)

K tvrzení stěžovatele ohledně průtahů v řízení si Ústavní soud vyžádal vyjádření předsedy senátu Městského soudu v Brně, který projednává výše uvedenou věc. Předseda senátu k ústavní stížnosti a tvrzením stěžovatele sdělil, že projednávaná věc je velmi složitá a vzhledem k novele trestního zákona provedené , kterou došlo k navýšení škody dle trestního zákona v rozsahu "značné" o pětinásobek oproti původnímu stavu, je Městský soud v Brně od účinnosti této novely příslušný k projednání i tak rozsáhlé věci, kterou se před novelou zabýval v rámci jednoměsíčního nápadu senát zdejšího krajského soudu. Na obtížnost posuzování věci poukazuje i s ohledem na výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kde vrchní soud konstatuje nesprávnosti v podané obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně a její částečnou nepřezkoumatelnost. Předseda senátu pak za současné situace považuje žádost stěžovatele o omezení zajištění majetku za předčasnou, neboť nebyly provedeny žádné důkazy ani zjištěny nové okolnosti týkající se důvodnosti a rozsahu použití tohoto institutu oproti přípravnému řízení a dále nebyla zjištěna nepřiměřenost ohledně hodnoty zajištěného majetku (č. l. 1912 spisu). Předseda senátu doplnil své vyjádření ještě po hlavním líčení ve věci, které proběhlo dne 20. 10. 2003, o informaci, že během přerušení jednání neformálně obhájci stěžovatele sdělil, nechť doloží výpisem z katastru nemovitostí vlastnictví předmětných nemovitostí, kterých se omezení týká a rovněž znalecké posudky, ze kterých by byla patrna hodnota jednotlivých částí majetku, aby mohlo být rozhodnuto v souladu se žádostí stěžovatele o vynětí některých nemovitostí z režimu omezení dispozičního práva. K podpoře svých tvrzení o složitosti případu předseda senátu doplnil, že k odročenému hlavnímu líčení na 15. 12. 2003 bylo předvoláno asi 8 znalců z různých lékařských oborů.

Ústavní soud k výše uvedenému konstatuje, že návrh stěžovatele shledal zjevně neopodstatněným. Stěžovatelovými namítanými tvrzeními ohledně průtahů v přípravném řízení se Ústavní soud nezabýval, jelikož tyto byly již posouzeny v jeho rozhodnutí ze dne 24. 3. 2003,

sp. zn.

. Bylo by také nadbytečné zabývat se těmito námitkami ve fázi, kdy již bylo přípravné řízení ukončeno a tudíž by konstatování případných průtahů bylo pouhým formálním akademickým výrokem.

Pokud se týká samotného řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Ústavní soud tvrzené průtahy v řízení také neshledal. Přestože Ústavní soud dříve judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit přetíženosti soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v ě a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohu jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době" ( nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., Praha, C. H. Beck 1995, str. 39) a tudíž nelze přisvědčit tvrzení předsedy senátu nalézacího soudu, je zřejmé, že se jedná o složitou věc a díky rozsáhlému dokazování i časově náročnou. V postupu městského soudu tedy nelze spatřovat porušení práv stěžovatele garantovaných v , , a y, neboť řízení není zatíženo zbytečnými nebo neodůvodněnými průtahy. Navíc vyhovění návrhu stěžovatele a nařízení Městskému soudu v Brně konat ve věci podaného návrhu na omezení zajištění majetku by bylo neefektivním zásahem do činnosti nalézacího soudu a de facto deklaratorním výrokem za situace, kdy předseda senátu vyzval právního zástupce stěžovatele, aby dodal aktuální podklady pro rozhodnutí o omezení zajištění majetku. Nicméně Ústavní soud dodává, že zajištění majetku stěžovatele trvá velice dlouho dobu, a proto by předseda senátu měl po obdržení všech podkladů neprodleně ve věci omezení tohoto zajištění jednat.

Ústavní soud se dále neztotožnil se stěžovatelovými námitkami ohledně porušení jeho práv zakotvených v , a y, neboť jeho argumentace směřuje přímo k hodnocení trestního řízení a provádění dokazování. K tomu Ústavní soud dodává, že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, do ní je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky. Stejně tak se Ústavní soud nemůže zabývat hodnocením provádění důkazů ve fázi probíhajícího řízení.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavním soudu než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v. r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu