Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 473/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 4. listopadu 2003 ve věci navrhovatele Z., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2002 č. j. -156 a Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. června 2001 č. j. -140, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení označených rozhodnutí soudu s tím, že současně podal dle obč. soudního řádu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Uvedl, že podle jeho přesvědčení napadenými rozsudky byla porušena práva, jež jsou zakotvena v věta první, v a v d.

Předsedkyně senátu 23 Co Krajského soudu v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázala na odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně a uvedla, že se v něm odvolací soud vypořádal se všemi námitkami, které jsou také uváděny v ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [, odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. j. -177 bylo zjištěno, že proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ č. j. -140 podal stěžovatel dovolání, které bylo dne 10. června 2003 zamítnuto, proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost nesměřuje, brojí proti rozsudkům soudu I. a II. stupně.

S ohledem na výše uvedená ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a citovaná zjištění nutno konstatovat, že návrh stěžovatele nesměřující proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a který stěžovatel k ochraně svých tvrzených práv uplatnil, tj. proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. června 2003 sp. zn. je návrhem nepřípustným, a proto byl v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2003