Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 738/02

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. K. H., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2002, se K. K.H., (dále jen "stěžovatel"), domáhal zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), a Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud"). Tímto usnesením okresní soud zamítl návrh stěžovatele na zrušení jeho písemného slibu, který byl přijat usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2001, č. j. - 48, a současně zamítl jeho návrh na zrušení peněžité záruky ve výši 3 750 000,- Kč, přijaté rovněž usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2001, č. j. -48, a její vrácení osobě, která peněžitou záruku složila, tj. bratru stěžovatele, M. H. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatel tvrdil, že napadená rozhodnutí porušila jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva"), právo na osobní svobodu podle y, za současného porušení y, resp. y ČR.

Ze sdělení krajského soudu a přiloženého rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 24/2003, vyplývá, že ministr spravedlnosti využil svého práva a podle § 266 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ") podal k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. .

Nejvyšší soud ČR, po přezkoumání věci, zjistil porušení zákona v neprospěch stěžovatele. Citovaným rozsudkem zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. , a též usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. . Zrušil také veškerá další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému státnímu zástupci v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ve stěžovatelově věci, v souladu se zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, nově rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. , tak, že zrušila písemný slib stěžovatele, přijatý usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2001, č. j. -48, a peněžitou záruku ve výši 3 750 000,- Kč, přijatou rovněž usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2001, č. j. -48, a vrátila ji osobě, která ji složila, tj. bratru stěžovatele M. H.

V kontextu shora popsaných skutečností je zřejmé, že ústavní stížností napadená usnesení Okresního a Krajského soudu v Ostravě již právně neexistují. Z tohoto důvodu nemohou být předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu, neboť byla nahrazena novým rozhodnutím ve věci (usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě), které stěžovatel ústavní stížností nenapadl. Ústavní stížnost směřující proti neexistujícím usnesením je nepřípustná ( per analog. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

S ohledem na tyto závěry soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2003

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu