Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 287/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2002 č. j. -57, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právu, zakotveném v a v , 2 d. Uvedl, že určovací žalobou hodlal docílit autoritativního určení, že jeho otec, zemřelý dne 17. července 1988, byl ke dni smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, a tak dosáhnout možnosti tyto nemovitosti dodatečně projednat v dědickém řízení. Poukázal na okolnosti, za nichž mělo v letech 1948 až 1950 dojít ke konfiskaci majetku otce a vyslovil přesvědčení, že k této platně nedošlo a zůstavitel tedy byl vlastníkem nemovitostí až do své smrti. Proti rozsudku soudu II. stupně podal dovolání, které bylo dne 26. srpna 2003 jako nepřípustné odmítnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal a opodstatněně potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že zemřelý zůstavitel J. S. byl ke dni své smrti vlastníkem označených pozemků, nacházejících se v kat. území a obci K. a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uvedenými. Důvodně pak zdůraznil, že uplatnit tvrzený nárok k majetku, který byl odňat protiprávně či bez právního důvodu, bylo umožněno restitučními předpisy, , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a pokud tak stěžovatel neučinil, či jeho uplatněnému restitučnímu nároku vyhověno nebylo, nelze o vlastnictví zemřelého zůstavitele ani určovací žalobou rozhodnout. Odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je přiléhavé, vyčerpávající, opírající se o judikaturu Ústavního soudu, jakož i Nejvyššího soudu ČR, a proto lze v dalším na ně odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2003