Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 510/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2003, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. září 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. února 2003, sp. zn. . Tímto usnesením byla ustanovena Městská část Praha 13 kolizním opatrovníkem nezletilých dcer stěžovatele, pro řízení ve věci zvýšení výživného. S ustanovením Městské části Praha 13 opatrovníkem stěžovatel nesouhlasí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje předchozí jednání ustanoveného opatrovníka a jeho vztah k matce nezletilých dcer. Zejména poukazuje na skutečnost, že většina pracovníků Úřadu městské části Praha 13, zabývajících se sociálně právní ochranou dětí, je v každodenním služebním styku s pracovníky odboru sociálních věcí Úřadu městské části Praha 5, jehož je matka nezletilých kmenovou pracovnicí. Vzhledem k tomu nemá kolizní opatrovník k matce nezletilých odpovídající autoritu a nemůže být považován za objektivního a nepodjatého.

Napadenému rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel vytkl nesrozumitelnost odůvodnění, a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost, neboť městský soud se nijak nevypořádal s odvolacími důvody. Konečně pak uvedl, že kolizním opatrovníkem byla ustanovena místně nepříslušná městská část.

V popsaném postupu obecných soudů shledal stěžovatel porušení svých základních práv zaručených zejména v d (dále jen ""), neboť nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý a nestranný soudní proces.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil účastník - Městský soud v Praze, prostřednictvím předsedkyně senátu 12 Co. Ta plně odkázala na odůvodnění napadeného usnesení a na důvody v něm uvedené. Uvedla, že senát na svých závěrech trvá, není si vědom, že by svým postupem porušil ústavní práva stěžovatele, a proto navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Ústavní soud si k věci vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. . Ten byl Ústavnímu soudu doručen současně se sdělením, že jednání ve věci má proběhnout dne 11. listopadu 2003.

Po seznámení se s obsahem citovaného spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Napadeno je procesní rozhodnutí, které, samo o sobě, není schopno zásahu do ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud opakovaně judikoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž eventuální protiústavnost (nikoli tedy nevhodnost či problematičnost) nelze napravit jinak (viz např. nález č. 78, svazek 4. Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Představa stěžovatele, že také pravomocná procesní rozhodnutí obecných soudů jsou takové povahy, že se jimi musí Ústavní soud zabývat, Ústavní soud nesdílí. Musel by totiž v takovém případě přezkoumávat ustanovení znalce, ustanovení tlumočníka atd., tedy být de facto odvolací instancí dokonce i tam, kde procesní předpisy (především v zájmu rozhodnutí věci v přiměřené době - y) opravný prostředek nepřipouštějí. Ostatně i z opakovaných podání stěžovatele k Ústavnímu soudu je zřejmé, že jde spíše o úkony směřující k protahování řízení, nežli o seriozní argumentaci ústavněprávní.

V daném případě tedy je Ústavní soud nucen konstatovat, že napadeným rozhodnutím nemohl být stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanoveníy zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10 listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu