Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
43899.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 324/03
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci Ing. L. Z., zastoupeného JUDr. J. B., advokátkou, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 14. 4. 2003, č.j. Zn 2382/2003 -6,
t a k t o:
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností podanou dne 11. 6. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, jímž státní zastupitelství odmítlo jeho stížnost proti odložení jím podaného oznámení o podezření, že vůči němu byl spáchán trestný čin křivého obvinění a tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces dle ust. § 36 odst. 1 Listin y základních svobod (dále jen "Listina "). Dále mělo být zasaženo právo na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listin y a mělo být i porušeno i ust. čl. 39 Listin y, tím, že jednání podezřelé nebylo kvalifikováno jako tr. čin, přestože splňovalo trestním zákonem specifikované znaky.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon ").
Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti je podána zjevně neoprávněnou osobou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda chráněné ústavním pořádkem ČR [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s články 1 a 10 a dále čl. 3 Ústav y ČR]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný, nebo je-li podán zjevně neoprávněnou osobou [§ 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona].
České trestní řízení je koncipováno na principu výhradní pravomoci státu vznášet veřejnou trestní obžalobu [čl. 80 odst. 1 Ústav y]. V souladu s touto ústavní koncepcí je pro trestní řízení podle trestního řádu [zákon č. 142/1961 Sb, v platném znění, dále jen tr.ř.] aktivně legitimován pouze stát a z obsahu Ústav y ČR či Listin y nevyplývá subjektivní ústavní právo fyzické či právnické osoby na trestním stíhání nějaké jiné osoby. Dle stávající koncepce trestního řízení pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Z jiného hlediska lze dále připomenout, že podle ust. § 157a tr.ř. má poškozený ve své dispozici další prostředek, jímž může brojit proti usnesení o potvrzení rozhodnutí o odložení věci. Ústavní stížnost by proto byla nepřípustná i pro nevyčerpání prostředků k ochraně práva [§ 75 odst. 1 zákona].
Stěžovatel nebyl v ústavní rovině dotčen ani na svých osobnostních právech dle čl. 7 odst. 1 Listin y, když případné nároky na satisfakci a náhradu materiální újmy může vznášet v civilním řízení. Zde může účinně uplatnit argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti. Proto je v této části ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání prostředků k ochraně práva [§ 75 odst. 1 zákona].
Stěžovatelem dále uvedené ust. čl. 39 Listin y garantuje právo být stíhán, souzen a trestán pouze za jednání popsané v zákoně na něj nedopadá. Stěžovatel nebyl v této věci subjektem uvedeného práva, a proto je ústavní stížnost v této části podána osobou zjevně neoprávněnou.
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh zčásti nepřípustný a zčásti podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D. soudce zpravodaj