Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 227/03

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. -114 ze dne 1. 11. 2002 a proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze č.j. -77 ze dne 20. 11. 2000 ve znění opravného usnesení č.j. -103 ze dne 11. 2. 2002, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka podala dne 16. 4. 2003 ústavní stížnost, která směřovala proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení a d (dále jen "").

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení.

V předmětné věci rozhodl nejdříve Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem č.j. -39 ze dne 19. 1. 1999 tak, že žalobu podanou proti stěžovatelce, která měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. -60 ze dne 25. 1. 2000 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor na konkrétní spornou otázku.

V dalším řízení Krajský obchodní soud - byv vázán podle právním názorem odvolacího soudu - rozhodl rozsudkem č.j. -77 ze dne 20. 11. 2000 tak, že uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit žalobci stanovenou částku 24.120,- DEM s příslušenstvím. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. -114 ze dne 1. 11. 2002 potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j. -39 ze dne 19. 1. 1999) bylo vydáno před změnou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen ""), musí se další řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem řídit ve znění platném do 31. 12. 2000. Při posuzování přípustnosti dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. -114 ze dne 1. 11. 2002 je proto vzhledem k ustanovení hlavy I bodu 17 nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů.

Podle ustanovení , ve znění platném do 31. 12. 2000 před novelizací provedenou , je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Z tohoto ustanovení vyšel i Vrchní soud v Praze, který poučil stěžovatelku, že proti rozsudku je dovolání podle přípustné. (Ostatně stejná právní úprava je obsažena i v ustanovení ve znění platném po 31.12.2000.)

V předmětné věci, jak je výše uvedeno, nastala právní situace sledu rozhodnutí obecných soudů, předvídaná v , ve znění platném do 31. 12. 2000. Stěžovatelka také sama v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání jako přípustný prostředek k ochraně práva podala.

Za této situace, jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, nebyly ve smyslu vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj