Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 561/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Praha, spol. s r. o., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 12. 9. 2002, odevzdaným k poštovní přepravě dne 13. 9. 2002 a doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2002, brojila stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Stěžovatelka ve stížnosti uvádí, že napadené rozhodnutí bylo jejímu právnímu zástupci doručeno dne 15. 7. 2002. Jedná se o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své obecně přístupné judikatuře [viz např. usnesení

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., C. H. Beck, Praha 1996, str. 347] opakovaně uvedl, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je úprava úpravou speciální, podle níž je den doručení rozhodnutí o posledním prostředku již prvním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti [ ]. Pokud tedy bylo rozhodnutí o posledním prostředku doručeno v pondělí 15. 7. 2002, počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tímto dnem. Lhůta uplynula ve čtvrtek 12. 9. 2002. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v pátek 13. 9. 2002, tedy opožděně.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2003

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu