Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 11/02

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti L. Ř., zastoupené JUDr. L.K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2001 č. j. -64 v trestní věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 4. ledna 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2001 č. j. -64, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. září 2001 č. j. -55, jímž bylo dle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. března 2000 sp. zn. , neboť se ve zkušební době neosvědčila. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na soudní a jinou právní ochranu dle d (dále jen " "), a to aniž by přesně specifikovala příslušná ustanovení y.

Ze spisů Okresního soudu Praha-západ sp. zn. a , jež si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. září 2001 č. j. -55 bylo dle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. března 2000 sp. zn. , neboť se ve zkušební době neosvědčila, a to z toho důvodu, že během stanovené zkušební doby byla odsouzena trestním příkazem téhož soudu ze dne 18. ledna 2001 č. j. -38. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím pak byla zamítnuta stížnost stěžovatelky do předmětného usnesení soudu I. stupně.

V ústavní stížnosti je vytýkáno oběma rozhodnutím obecných soudů nezohlednění tvrzení stěžovatelky, dle něhož jí trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. ledna 2001 č. j. -38 nebyl doručen, čímž byla zbavena možnosti podat proti němu odpor a tím zbavena efektivní soudní ochrany. Dle stěžovatelky soudy dovozovaly doručení trestního příkazu pouze z doručenky, která dle jejího přesvědčení nijak nedokazuje, že byl trestní příkaz skutečně doručen.

K výzvě Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal dne 26. února 2002 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Krajský soud v Praze. Předsedkyně senátu 9 To v něm ohledně námitky nedoručení trestního příkazu ve věci vedené pod sp. zn. uvádí, že krajský soud se s ní v předmětném rozhodnutí vypořádal, když v dalším odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Dle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Namítá-li stěžovatelka porušení základního práva na spravedlivý proces v důsledku nesprávného posouzení doručení trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. ledna 2001 č. j. -38, Ústavní soud v této otázce sdílí právní závěr nalézacího i odvolacího soudu. Předmětný trestní příkaz byl společně s obžalobou doručen v souladu s podmínkami stanovenými v § 64 tr. řádu a § 12 odst. 4 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. března 1998 č. j. 1100/98-OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů, platné v předmětné době, kdy na doručence je uvedeno jednací číslo doručovaných písemností, jakož i jejich označení: " " (spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. , č. l. 39-40). Za těchto okolností, jelikož byly dodrženy všechny právní podmínky doručování písemností, bylo na stěžovatelce, aby v trestním řízení nenesla toliko břemeno tvrzení, nýbrž unesla i břemeno dokazování, což se nestalo.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y (

,

a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci soudů obecných. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvené v ě, ě nebo mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Okresní soud Praha-západ i Krajský soud v Praze při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení upravující doručování, svá rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci uplatněnou u veřejného zasedání Okresního soudu Praha-západ dne 5. září 2001 (spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. č. l. 49-50), jakož i ve stížnosti stěžovatelky do rozhodnutí nalézacího soudu. Napadenými rozhodnutími tudíž nebyl porušen ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní právo na řádný proces ( a násl. y), jakož i základní právo na obhajobu ( y).

Pro uvedené nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný [ , ve znění pozdějších předpisů], čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 30. října 2003