Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 362/03

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. dubna 2003 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 22. června 2001 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 2.611.120,-Kč, vzniklá na nemovitosti zaviněním žalovaného, a odmítnuto dovolání, které proti rozsudku odvolacího soudu podal. Uvedl, že částka 250.250,-Kč, která, dle názoru soudů, je způsobilá k úhradě nákladů na odstranění škody vzniklé na domě čp. 219 při přestavbě hotelu S., je zcela nedostatečná a neodpovídá skutečně vzniklé škodě. Podle jeho přesvědčení se soudy nevypořádaly s rozdíly v obsahu a závěrech znaleckých posudků, zejména pokud šlo o posouzení toho, zda vzniklé trhliny ve stavbě ovlivňují spolehlivost konstrukce. Poukázal na rozsah skutečné škody, na stav nemovitosti před zahájením stavební činnosti žalovaného a její stav současný, nesoucí znaky značného poškození, a to nejen povrchového ale takového, jehož odstranění si vyžádá náklady ve výši několika milionů, když teprve nákladnou a náročnou stavební opravou by mohl být dům uveden do původního stavu. Z uvedených důvodů se cítí rozhodnutími soudů dotčen v právu, zaručeném , odst. 3 a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal v odvolacím řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. června 2001 č. j. -125 v souladu s § 212 a 212a odst. 1 a 5 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a věc po právní stránce správně posoudil. V odůvodnění rozsudku se s poukazem na provedené důkazy a na obsah ustanovení § 442 odst. 1 a § 443 obč. zákona vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, týkajícími se zjištění výše škody a výše nákladů potřebných k jejímu odstranění. Nejvyšší soud ČR pak odmítl dovolání, poněvadž důvodně neshledal jeho přípustnost ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) či § 237 odst. 3 obč. soudního řádu. Pokud jde o hodnocení důkazů učiněné soudem I. a II. stupně, je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v obč. soudního řádu. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané obč. soudního řádu respektovány.

. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2003