Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 360/03

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele JUDr. J. J., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. dubna 2003 č. j. -110 a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2001 č. j. -79, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v d. Poukázal na své postavení v souvislosti s přechodem majetku a nevypořádaných závazků subjektu AGB, investičního fondu II, a. s., jehož byl akcionářem, a vyslovil přesvědčení, že na něj i na ostatní "poslední" akcionáře přešel ze zákona a v odpovídajícím rozsahu majetek akciové společnosti, a proto nemůže být odmítán v civilním řízení, a tedy ani při včasném uplatnění opravného prostředku proti rozhodnutí soudu, tj. dovolání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2001 č. j. -79 bylo zjištěno, že stěžovatel nebyl v odvolacím řízení proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2000 č. j. -44 účastníkem řízení. Proto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání stěžovatele jako osoby neoprávněné odmítnuto, zásah do práv, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl a ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu ČR ve výroku, kterým se dovolání stěžovatele odmítá a není mu přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, je zjevně neopodstatněná. Pokud jeho návrh směřuje proti dalším výrokům usnesení č. j. -110 a proti výše označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, nutno konstatovat, že jde o ústavní stížnost, podanou osobu neoprávněnou, když stěžovatel není osobou dotčenou výrokem, kterým se zamítá dovolání navrhovatele (T. B.) a rozhoduje o jeho nákladech a když stěžovatel, jak výše zmíněno, nebyl účastníkem řízení před Vrchním soudem v Praze, který dne 25. května 2001 rozhodl usnesením č. j. -79.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2003