Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 776/02

Ústavní soud ČR rozhodl dne 1. října 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2002, čj. -18, ve spojení s rozhodnutími Ministerstva zemědělství ČR ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 19.12.2002, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Ministerstva zemědělství ČR. Napadenými rozhodnutími měla být porušena základní práva stěžovatele daná věta třetí a d (dále jen "").

Ze spisového materiálu Ministerstva zemědělství ČR a spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. , které si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 10.11.2000 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen "Ústav") rozhodnutím ze dne 10.11.2000, čj. 2334/00/ORH, zamítl žádost stěžovatele o registraci pomocné látky "Zemina pro pěstování rostlin" podle Ministerstvo zemědělství ČR rozhodnutím ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011 zamítlo odvolání stěžovatele a rozhodnutíu potvrdilo. Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí žalobou, v níž namítal, že správní orgány nezjistily řádně a úplně skutečný stav věci a požadovaly předložení dokladů nad rámec stanovený zákonem, čímž se dopustily nezákonného postupu.

Vrchní soud v Praze dne 30.9.2002 rozsudkem čj. -18 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že základem sporu mezi stranami je, zda stěžovatel splnil všechny požadavky zákona (doložil žádost předepsaným způsobem) k tomu, aby označená pomocná látka mohla být zaregistrována. Stěžovatel požadoval registrovat pomocnou látku, jíž chtěl vyrábět postupem podle nové normy č. 5/2000, registrace se však domáhal na základě předloženého a posouzeného vzorku pomocné látky vyrobené podle již zrušené normy a na výzvuu nepředložil vzorek pomocné látky vyrobené podle platné normy. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti na registraci tak má zákonnou oporu, neboť nebyl splněn základní zákonný požadavek. Pokud stěžovatel namítal, že po něm bylo postupně požadováno odstranění vad podání a doplnění žádosti, ač požadované údaje byly zřejmé z předložených dokladů, tyto námitky nemohou mít v daných souvislostech vliv na zákonnost rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze a související rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR napadl stěžovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že správní orgány po něm požadovaly doklady nad rámec stanovený zákonem, což odporuje y, podle nějž nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá, a y, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.

Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, a to tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval Vrchní soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.

Je nepochybné, že správní orgány jsou oprávněny ukládat účastníkům správního řízení toliko povinnosti na základě zákona. V souzeném případě Ústavní soud nezjistil namítané porušení a 4y, neboť požadavkyu byly v souladu se zákonem (konkrétně s ust. ). Nikterak nevybočovaly totiž z rámce skutečností potřebných jako podklad pro rozhodnutí o registraci, což přesvědčivě zdůvodnil Vrchní soud ve svém rozsudku. Ústavní soud nemá důvod zpochybňovat argumenty Vrchního soudu, uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku; podle jeho názoru Vrchní soud v Praze v souzené věci postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními tehdy platných procesních i hmotněprávních předpisů a ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2002, čj. -18, ani rozhodnutími Ministerstva zemědělství ČR ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011, nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a nezbylo mu, než ústavní stížnost podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. října 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu