Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 391/03

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. M. H., zastoupeného advokátem JUDr. S. F., o ústavní stížnosti proti opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 5. 2003, čj. VI VZv 3/2000-2252, a ze dne 9. 6. 2003, čj. VI VZv 3/2000-2303, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podaným Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2003, domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zrušil opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze uvedená v záhlaví a uložil příslušnému orgánu Policie ČR a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, aby postupovaly v souladu s podáními stěžovatele. Ta požadují, aby mu bylo umožněno prostudovat celý spisový materiál ve věci vedené pod ČTS: OKFK 121/4-2003. Stěžovatel tvrdí, že opatřeními Vrchního státního zastupitelství v Praze, jimiž mu dozorový státní zástupce neumožnil "dostudovat" spisový materiál, vedený v jeho trestní věci, bylo zasaženo do jeho ústavních práv zakotvených v , 3 a 4, , a 2, , a a 3d.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, vyrozuměl napadenými opatřeními ze dne 16. 5. 2003 a 9. 6. 2003 stěžovatele jako osobu, proti níž je vedeno trestní stíhání, že jeho žádosti na prodloužení lhůty k prostudování spisu, nahlédnutí do spisu a doplnění dokazování neakceptuje. V obou opatřeních státní zástupce shodně konstatoval, že policejní orgán již ukončil vyšetřování a předložil věc státnímu zástupci. Upozornil stěžovatele na možnost, aby realizoval své procesní právo nahlížet do spisu dle ustanovení § 65 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). K požadavku stěžovatele na zastavení trestního stíhání uvedl, že pro tento procesní postup nejsou dány zákonné podmínky. K požadavku dalšího provádění dokazování konstatoval, že vzhledem k ukončenému vyšetřování nebude další dokazování v přípravném řízení prováděno. Stěžovatel může nicméně další důkazy navrhnout v řízení před soudem. K námitce podjatosti státního zástupce dozorový státní zástupce uvedl, že o ní již opakovaně rozhodoval. Odkázal v plném rozsahu na svá dřívější rozhodnutí.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Zaměřil se na posouzení její přípustnosti.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v přípravné fázi průběžné kontrole státního zastupitelství a při rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. Případné vady lze tudíž napravit zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení a obecnými soudy (srov.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, č. 78,

,

).

Je pravdou, že vyrozumění o vyřízení žádosti na přezkoumání postupu policejního orgánu i státního zástupce dle ustanovení § 157a) trestního řádu je opatřením, proti němuž jako takovému trestní řád nepřipouští opravný prostředek. Je však současně jen jedním z kroků v kontinuálním toku trestního řízení. Aby bylo opatření možno samo o sobě kvalifikovat jako ústavně relevantní zásah do základních práv a svobod, muselo by být spojeno s pronikavým zásahem do lidských práv, který by nebylo možno odčinit jinak (např. se vzetím do vazby, zadržením osoby, zadržením a otevřením zásilky). V takovém případě by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla být označena za přípustnou.

V projednávané věci nebyla napadená opatření státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze spojena se zásahem uvedené intenzity, který by navíc nebylo možno napravit jinak. Trestní řízení vedené proti stěžovateli se v době podání ústavní stížnosti nacházelo ještě ve fázi přípravného řízení. V případě podání obžaloby může stěžovatel využít všech svých procesních práv (včetně práva nahlížet do spisu, práva navrhovat důkazy a činit návrhy) v řízení před obecnými soudy. Obecný soud se bude zabývat i případnými protiústavními procesními vadami přípravného řízení. Vzhledem k nepřekročitelné subsidiaritě ústavní stížnosti nelze proto pouhé využití žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce považovat za vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavnímu soudu tudíž nepřísluší postup příslušných orgánů v daném stádiu řízení přezkoumávat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 8. října 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj