Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 270/03

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele C. H., a. s., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2003 sp. zn. a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. listopadu 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudů a jejich rozhodnutími byla porušena práva, jež jsou mu zaručena , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i a y. Poukázal na skutková zjištění soudů, jejichž interpretace v odůvodnění se jeví jako "překvapivá" a rozhodnutí pak nesoucí znaky rozhodovací libovůle, na nesprávné hodnocení úkonu, který nelze - pro obsah vůle směřující ke vzniku práv a povinností považovat za novou nájemní smlouvu, uzavřenou s žalovanou po smrti uživatelky, tj. původní nájemkyně. S takovým hodnocením předmětného úkonu nesouhlasí a vytýká soudu, že jej nehodnotil v souladu s a obč. zákona, důkazy pak v souladu s obč. soudního řádu, a pokud v rozhodnutí odvolací soud při hodnocení důkazů postupoval mj. tak, jakoby žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti právního úkonu dle obč. zákona, pak i to považuje za vadu napadeného rozhodnutí.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že jmenovaný soud v odvolacím řízení přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 212 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal odvolání nedůvodným. Ve svém rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč právní úkon učiněný účastníky dne 14. března 2001 pro jeho obsah nutno považovat za nájemní smlouvu uzavřenou s žalovanou na dobu neurčitou, dle níž tato předmětný byt v nemovitosti žalobce také užívá. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. K námitce stěžovatele, dle níž soud nerespektoval při hodnocení důkazů ustanovení § 34 a § 35 odst. 2 obč. zákona, nutno uvést, že hodnocení předmětného právního úkonu bylo učiněno v souladu s § 132 obč. soudního řádu, když nebylo zpochybněno k čemu projev vůle obsažený v nájemní smlouvě, uzavřené dne 14. března 2001, směřoval.

Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na uvedená zjištění a citované právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2003