Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 230/03

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) JUDr. J. M. 2) P. M., 3) JUDr. P. K., a 4) JUDr. M. K. zastoupených JUDr. M. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé navrhli zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jejich přesvědčení rozhodnutím, na základě kterého jsou povinni vydat žalobcům dle , nemovitosti, bylo zasaženo do práv, jež jsou jim zaručena d. Poukázali na znalecké posudky o ceně předmětných nemovitostí, z nichž soud dovodil, že jejich prodej byl učiněn v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, na to, že nebylo přihlédnuto k obč. zákoníku, ve znění platném v době prodeje, který stanovil pro převody cenový strop, přičemž nebyla stanovena státním organizacím povinnost prodávat majetek státu za cenu stanovenou a zjištěnou dle příslušné vyhlášky, jakož i na to, že nebylo objasněno, v čem spočívá rozpor ve znaleckých posudcích z roku 1986 a těch, které byly vypracovány v průběhu řízení. Dále uvedli, že nebyl vzat zřetel na prokázané investice, vynaložené do zakoupené nemovitosti v r. 1990, a proto rozhodnutí soudu opírající se o restituční zákon, jehož smyslem je odstranění křivd, zakládá křivdu jim způsobenou - při vynaložení částky cca 500.000,- Kč na opravy nemovitosti - podstatně vyšší, než jaká mohla být způsobena žalobcům.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Soud spolehlivě zjistil, že stěžovatelé nabyli předmětné nemovitosti v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, a to v rozporu s tehdy platnými předpisy - tj. s předpisy o cenách nemovitostí - s vyhl. č. , a že jsou tedy osobami povinnými k jejich vydání osobám oprávněným ve smyslu , který se vztahuje na zmírnění následků majetkových křivd vzniklých právě oprávněným občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v rozhodném období v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, proto odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2003