Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 250/01

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky R.P., zastoupené Mgr. O.J., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2001 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2000 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byla uznána vinnou trestným činem pokusu vraždy dle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona a uložen jí trest odnětí svobody v trvání 7 let s výkonem ve věznici s dozorem. Uvedla, že podle jejího přesvědčení k pochybení došlo při dokazování a hodnocení důkazů - soudy se nevypořádaly s tvrzením o jejím napadení ze strany manžela, tj. poškozeného, se subjektivní stránkou skutkové podstaty, když nebyl prokázán její úmysl jej usmrtit, dále s tím, jak proběhlo poskytnutí lékařské pomoci poškozenému, a proto se cítí dotčena v právech, která jsou zakotvena v , a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 4. června 2001 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro její neopodstatněnost a odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, z něhož vyplývá, že stěžovatelkou tvrzená pochybení byla nade vší pochybnost vyvrácena. Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřil ve svém podání ze dne 28. května 2001 přesvědčení, že se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi námitkami obžalované a v rozhodování o její vině či nevině postupoval v souladu s § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav, když všechny shromážděné důkazy hodnotil jednotlivě i v souhrnu a dle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2001 sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal výše označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2000, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými obžalovanou v odvolání, když opodstatněně konstatoval, že v řízení odsuzujícímu rozsudku předcházejícím orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a soud I. stupně učinil ze správných skutkových zjištění i bezchybné právní závěry. Na toto rozhodnutí odvolacího soudu a jeho vyčerpávající odůvodnění lze proto v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2003