Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 62/03

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu ing. K. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem 1) na zrušení ustanovení , o hlavním městě Praze, 2) na změnu ustanovení , kterým se mění , o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, 3) o vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 1. 2003 domáhá se navrhovatel, řádně zastoupený advokátem, aby Ústavní soud nálezem:

1) zrušil ustanovení , o hlavním městě Praze,

2) změnil ustanovení , kterým se mění , o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů,

3) vyslovil neplatnost voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002.

Navrhovatel uvedl, že při volbách do krajského zastupitelstva v hl. městě Praze v listopadu 2000 bylo zabráněno volné soutěži politických stran, tím že se volby nekonaly, což považuje za takové narušení ústavního pořádku, že je jím odůvodněno vyslovení neplatnosti voleb konaných 1. a 2. 11. 2002. Navrhovatel dále zopakoval řadu důvodů, které zřetelně postrádají ústavně právní argumentaci a v závěru svého návrhu vyslovil názor, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele, takže by Ústavní soud měl aplikovat ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění.

Ústavní soud vyžádal, vycházeje z toho, že navrhovatel předložil - tak jak mu ukládá - i kopii rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, spis tohoto obecného soudu, a to i když navrhovatel zrušení citovaného usnesení nenavrhl.

Z tohoto spisu zjistil Ústavní soud, že návrh na neplatnost voleb konaných do zastupitelstva hl. m. Prahy ve dnech 1. a 2. 11. 2220 podal navrhovatel u příslušného soudu dne 13. 11. 2002; poté, kdy k výzvě soudu opravil vady svého podání a kdy si soud vyžádal i vyjádření dalšího účastníka, rozhodl soud v souladu s tak, že návrh shora uvedeným usnesením zamítl, aniž by přiznal účastníkům řízení návrh na náhradu nákladů řízení.

K jednotlivým částem podaného návrhu Ústavní soud uvádí:

1) K vyslovení toho, že navrhovatelem napadené volby jsou neplatné, není Ústavní soud naprosto povolán. Usnesení obecného soudu, který o této věci rozhodoval, navrhovatelem napadeno nebylo a návrh k Ústavnímu soudu podaný je v této věci návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Navíc Ústavní soud nepřehlédl, že řízení před Městským soudem v Praze proběhlo bezchybně a usnesení Městského soudu v Praze nelze ničeho vytýkat.

2) Stejně nepříslušný je Ústavní soud ve vztahu k požadavku navrhovatele, aby nálezem Ústavního soudu byl změněn Ústavní soud není součástí moci zákonodárné, nesmí tuto moc suplovat a je s podivem, že právně zastoupený navrhovatel žádá, aby Ústavní soud postupoval v rozporu s těmi nejzákladnějšími principy právního státu a ústavnosti.

3) Pokud jde o návrh na zrušení , sdílí při odmítnutí návrhu v ostatních částech podle ustálené judikatury Ústavního soudu jeho osud, když navíc v ostatních částech je návrh natolik vadný, že je možno považovat návrh v prvé části i za návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Nemohl proto Ústavní soud než odmítnout podaný návrh podle ve spojení s ustanovením , c) .

Pokud navrhovatel domáhá se použití zákona o Ústavní soudu, jde o požadavek zcela nepřípustný. Uvedené ustanovení je totiž aplikovatelné jen v případech (výjimečných), kdy jinak z hlediska pro nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv nepřípustná ústavní stížnost je Ústavním soudem projednatelná. V dané věci naprosto se nejedná o ústavní stížnost nepřípustnou, ale o podání zcela se vymykající možnosti ústavního přezkumu.

Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout v této věci, že povinná účast advokáta při podávání ústavních stížností není bezúčelná. Jejím smyslem má být nejen omezovat zbytečná podání Ústavnímu soudu adresovaná, ale chránit i občany, kteří se na Ústavní soud s návrhy obracejí před zbytečnými výdaji v souvislosti s takovými návrhy vynaloženými. Je povinností kvalifikovaného právního zástupce, aby v tomto směru navrhovatele - žadatele o právní pomoc ještě před podáním návrhu k Ústavnímu soudu poučil, a tím i v jeho právech chránil. Je to nejen povinnost etická a stavovská, ale i právní, když podle ustanovení , 2 , o advokacii, v platném znění, je sice advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, není však těmito pokyny vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem. O tom všem je advokát povinen klienta přiměřeně poučit; advokát je povinen vykonávat advokacii svědomitě. Kvalita návrhu, který byl v této věci Ústavnímu soudu podán, nenasvědčuje tomu, že by právní zástupce navrhovatele dostál svým povinnostem. To zajisté nelze vyčítat navrhovateli samotnému, neboť bylo na jeho zástupci, aby postupoval v souladu se zákonem, jehož znalcem má být.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu