Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 638/02

Ústavní soud ČR rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti nezl. F. Z., zastoupeného zákonnými zástupci D. Z. a ing. I. Z., právně zastoupených JUDr. E. K., advokátkou, proti rozhodnutí Hlavního města Prahy - městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, spojeného s návrhem na zrušení ust. až 52 , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Navrhovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 1.10.2002, domáhal zrušení rozhodnutí Hlavního města Prahy - městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na zrušení ust. až 52 , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem. Podle stěžovatele napadenými rozhodnutími Hlavního města Prahy - Městského hygienika čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 a souvisejícího rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, bylo zasaženo do jeho základních práv daných čl. 1 , 2, 5 a 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.) a do základních práv daných mu d. Protože k tvrzenému zásahu do uvedených základních práv mělo dojít aplikací ust. až 52 , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem, navrhoval současně, aby Ústavní soud zrušil podle písmeno d) a odst. 2 písmeno d) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") uvedené právní předpisy.

Ve smyslu a Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení citovaného zákona je fyzická osoba povinna se podrobit očkování v případech upravených prováděcím předpisem, kterým je Podle odst. 3 citovaného ustanovení, zjistí-li orgán veřejného zdraví, příslušný podle místa, kde se zdržuje nezletilá fyzická osoba, že se tato osoba nepodrobila očkování nebo vyšetření podle odst. 2, stanoví jí rozhodnutím zdravotnické zařízení, které očkování provede. Odvolání proti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek.

Je tedy zřejmé, že v podobných věcech vydává orgán ochrany veřejného zdraví rozhodnutí, které má ve smyslu charakter správního rozhodnutí podle , .

Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel napadl rozhodnutí Hygienika hlavního města Prahy, čj. ODO-38/1111/203/02, ze dne 1.8.2002, jako orgánu I. stupně, odvoláním, o kterém rozhodl, jako odvolací orgán, Hlavní město Praha - Městský hygienik dne 4.6.2002, rozhodnutím čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B. tak, že rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil.

V době vydání napadeného rozhodnutí bylo možno podat proti rozhodnutí správního orgánu správní žalobu podle části páté , občanského osudního řádu, v tehdejším znění (dnes je taková žaloba možná podle , ). Stěžovatel nevyužil této možnosti a napadl rozhodnutí Hlavního města Prahy - Městského hygienika, čj. 2400/14/01/PO1-VP/MUDr. B., ze dne 4.6.2002 přímo ústavní stížností. Za těchto okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení . Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud ovšem naplnění uvedené podmínky v projednávaném případě nezjistil.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle ustanovení , jako nepřípustnou odmítnout.

K návrhu na zrušení ustanovení až 52 , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [ ], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu ( a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění, protože nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni, nemají.

Ústavní soud proto návrh na zrušení ust. až 52 , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem, podle z důvodů dle písmeno e) , odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu