Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 78/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. Z. Č., advokátem, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. února 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení odst. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského státního zastupitelství a Krajského soudu v Hradci Králové. Krajské státní zastupitelství napadeným usnesením ponechalo stěžovatel nadále ve vazbě a krajský soud zamítl stížnost do tohoto rozhodnutí.

V postupu orgánů veřejné moci shledal stěžovatel porušení svých základních práv a svobod zakotvených v , 2 a 5 d (dále jen " "), jakož i v y. Porušení mělo spočívat v tom, že napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna, neboť nebyly uvedeny další okolnosti, mimo obecných důvodů vazby, dle ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu. Stěžovatel proto odkázal na judikaturu, jakož i na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

. Orgány veřejné moci, dle jeho tvrzení, nepřezkoumaly dostatečně důvody vazby dle ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu. Z usnesení o zahájení trestního stíhání vyplynula potřeba provedení výslechu 36 svědků, ke dni 8. listopadu 2002 však bylo vyslechnuto 59 osob, a do vydání napadených usnesení nebylo vydáno žádné rozhodnutí o rozšíření trestního stíhání pro další případné skutky. V tomto směru stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Dále stěžovatel namítl, že napadená rozhodnutí byla odůvodněna v rozporu s dikcí trestního řádu účinnou k 1. lednu 2002, která předpokládá opakování trestné činnosti a nikoliv pokračování v trestné činnosti, jak bylo v odůvodnění uvedeno. Důvod předstižné vazby nebyl konkrétně rozveden, ani nebyla doložena skutečnost svědčící o opakování trestné činnosti. V tomto směru odkázal na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

. Závěrem stěžovatel uvedl, že odvolací orgán nepřezkoumal správnost všech výroků odůvodňujících jeho ponechání ve vazbě a nevypořádal se se všemi námitkami uvedenými ve stížnosti. K tomuto pochybení poukázal na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

.

K věci se za účastníka řízení - Krajský soud v Hradci Králové - vyjádřil předseda senátu 11 Nt. Ten uvedl, že soud při vydání napadeného rozhodnutí vycházel z předloženého spisového materiálu. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že senát je nadále přesvědčen o správnosti tohoto rozhodnutí. Proto navrhl ústavní stížnost odmítnout.

K ústavní stížnosti se rovněž vyjádřilo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové. Krajská státní zástupkyně uvedla, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Napadené usnesení bylo dostatečně odůvodněno, vyšetřování v této rozsáhlé věci probíhalo bez průtahů a z prováděných výslechů byli zjišťováni další poškození. Byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno nebezpečí pokračování v trestné činnosti (ustanovení § 67 odst. 1 lit. c) trestního řádu), je zřejmé, že odůvodňováno bylo možné opakování trestné činnosti. Z vyjádření státního zastupitelství rovněž vyplynulo, že stěžovatel byl dne 2. května 2003 propuštěn z vazby na svobodu.

Ústavní soud si k věci vyžádal spisový materiál vedený ve věci u Krajského státního zastupitelství. Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 2. května 2002 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti stěžovateli a dalším dvěma osobám. Společně se měli dopustit trestného činu podvodu, dle ustanovení § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Za vinu jim bylo kladeno, že uvedením v omyl poškodili 36 osob a jednání vůči dalším dvěma osobám bylo ve stádiu pokusu. Tímto svým jednáním měli vylákat částku převyšující 6.000.000,- Kč.

V napadeném usnesení státního zastupitelství bylo uvedeno, že stěžovatel se trestného jednání, pro které byl vazebně stíhán, dopouštěl po delší dobu, a tato činnost měla být jediným zdrojem jeho příjmů. V době vydání rozhodnutí o trvání vazby nebylo vyšetřování dokončeno, neboť z přibližně 120 svědků bylo vyslechnuto pouze 52 osob. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel stížností. Poukázal na absenci odůvodnění trvání vazby dle ustanovení § 71 odst. 4 trestního řádu, a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí konkrétními skutečnostmi. Poukázal také na nedostatečnost odůvodnění vazebních důvodů. Namítl rovněž, že není zřejmé, proč státní zástupce navrhl výslech 120 osob a vyhodnocení spisového materiálu, když z provedených úkonů nevyplývá, že by byl získán nový důkazní materiál. Závěrem pak (shodně, jako v ústavní stížnosti) namítl terminologickou odlišnost ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2002, od předchozího znění § 67 odst. 1 lit. c) trestního řádu. Konečně pak namítl, že nebyl zohledněn jeho trvalý pracovní poměr u společnosti Škoda Auto, a.s.

Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele ve vztahu k § 71 odst. 4 trestního řádu. Uvedl, že odůvodnění splňovalo zákonem požadované náležitosti a bylo dostatečně podrobné. Soud neshledal pochybení ani v délce trvání vazby, zejména s ohledem na rozsah trestné činnosti. Důvodnost trvání vazby proto potvrdil.

Po posouzení předložených argumentů Ústavní soud konstatuje, že neshledal absenci konkrétních okolností, které, dle názoru orgánů činných v trestním řízení, odůvodňovaly obavu z pokračování v trestné činnosti. Rovněž nemohl konstatovat, že by výklad ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu v konkrétní věci vybočoval z ústavních mezí. K dostatečnosti odůvodnění vazby ve smyslu nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

Ústavní soud uvádí, že toto rozhodnutí se vztahovalo k vazbě koluzní (§ 67 lit. b) trestního řádu), která však nebyla vůči stěžovateli uplatněna. Celkový počet vyslechnutých svědků a svědků, které ještě bude nutné slyšet, byl v odůvodnění napadených rozhodnutí uveden zjevně pro dokreslení rozsahu činnosti orgánů činných v trestním řízení.

K námitce rozporu odůvodnění trvání vazby s dikcí trestního řádu účinnou k 1. lednu 2002, která předpokládá opakování trestné činnosti a nikoliv pokračování v trestné činnosti, Ústavní soud odkazuje na výklad těchto pojmů, kdy nově užívaný pojem "opakování trestné činnosti" je chápán šířeji a je do něj je zahrnuto i "pokračování" užívané v předchozím znění § 67 odst. 1 lit. c) trestního řádu. Je třeba poukázat rovněž na to, že došlo k odlišení pojmu "pokračování" pro účely trestního řízení, od téhož pojmu, užívaného v trestním právu hmotném (ustanovení § 89 odst. 4 trestního zákona).

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu