Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 752/02

Ústavní soud ČR rozhodl dne 23. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P. N., zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.9.2002, sp.zn. , ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 9.12.2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.9.2002, sp.zn. , a souvisejícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. , s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a osobní svobodu, daná a d (dále jen " ").

K porušení uvedených základních práv mělo dojít podle stěžovatele tím, že jej Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením sp.zn. vzal neoprávněně do vazby podle § 67 písmena a), b) a c) trestního řádu. Do tohoto rozhodnutí podal právní zástupce stěžovatele stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze dne 5.9.2002, usnesením sp.zn. tak, že napadené usnesení Obvodního osudu pro Prahu 4 zrušil a vzal stěžovatele do vazby podle § 67 odst. 1 písmeno c) trestního řádu. Zároveň nepřijal jeho písemný slib.

Toto usnesení napadl stěžovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že v řízení před soudem I. stupně i v opravném řízení se soudy řádně nevypořádaly s existencí (respekt. neexistencí) konkrétních skutečností odůvodňujících vzetí do vazby a rozhodly jen na základě tvrzení státního zastupitelství. Rozhodnutí o opravném prostředku proti usnesení soudu I. stupně bylo navíc právnímu zástupci stěžovatele doručeno až po dvou měsících ode dne jeho zadržení.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.

Z obsahu stížnosti vyplývá, že stěžovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, a to tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal; stěžovatel bez jakékoliv ústavněprávní argumentace pouze polemizuje v návrhu se závěry obecných soudů.

Ze spisového materiálu (zejména ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. ) vyplývá, že Městský soud v Praze zvážil všechny okolnosti případu a rozhodnutí soudu I. stupně o vazbě zrušil a překvalifikoval, přičemž svůj závěr, podle názoru Ústavního soudu přesvědčivě zdůvodnil a vyvrátil v něm všechny námitky stěžovatele, uvedené ve stížnosti proti rozhodnutí soudu I. stupně. Ústavní soud nemá důvod závěry Městského soudu, týkajícího se vazby stěžovatele, zpochybňovat neboť je považuje za ústavně konformní.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5.9.2002, sp.zn. , nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a nezbylo mu, než ústavní stížnost podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu