Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 527/02

Ústavní soud ČR rozhodl dne 23. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti navrhovatelky Soukromé střední odborné školy umění a managementu, s. r. o., zastoupené JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, čj. -49, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10.9.2001, čj. -32,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu 1.8.2002, domáhal bez jakékoli ústavněprávní argumentace zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, neboť jimi měl být krácen na svém základním právu daném d (dále jen "").

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. Ústavní soud zjistil, že dne 27.12.2000 podala Z. B. tomuto soudu návrh na vydání platebního rozkazu o 12.000,- Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným "Smlouvu o studiu studijního oboru Grafika v reklamní praxi" a složila zálohu školného v uvedené výši. Následně zjistila, že rozhodnutím Ministerstva školství a tělovýchovy ČR (dále jen "ministerstvo"), čj. 20522/99-21, ze dne 15.6.1999 byla škola vyřazena ze sítě škol ministerstva, a není tudíž oprávněna poskytovat střední odborné vzdělání s maturitou, jak inzerovala. Protože žalobkyně má zájem získat středoškolské vzdělání s maturitou, rozhodla se ke studiu nenastoupit a požadovala vrácení zálohy.

Obvodní soud pro Prahu 5 nejprve vyhověl návrhu a vydal platební rozkaz. Následně (po podání odporu žalovaným, dnes ústavním stěžovatelem) dne 10.9.2001 rozsudkem, čj. -32, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000,- Kč s 10% úrokem a uhradit náklady řízení. Rozsudek soud odůvodnil tím, že při uzavírání smlouvy o studiu již probíhalo správní řízení a soudní řízení, které se přímo dotýkalo existence školy a studijních oborů. Jestliže žalovaný o těchto skutečnostech žalobkyni neinformoval a přijal od ní zálohu na školné, lze jeho jednání kvalifikovat jako úmyslné uvedení v omyl, zakládající relativní neplatnost tohoto právního úkonu. Protože se žalobkyně neplatnosti smlouvy dovolala, soud žalobě vyhověl.

Rozsudek napadl žalovaný odvoláním, o kterém rozhodl Městský soud v Praze dne 17.4.2002 rozsudkem, čj. -49, tak, že rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil.

Rozsudek Městského osudu v Praze napadl stěžovatel včas ústavní stížností. V ní uvedl, že nesouhlasí se závěry obecných soudů a tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho základního práva daného y. Žádal proto zrušení obou rozsudků.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Čl. 38 odst. 1y, kterého se ústavní stěžovatel dovolává, stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel nenamítá nepříslušnost soudce nebo soudu k řešení souzeného případu, ale nesouhlasí s právními závěry soudů. Ústavní soud proto zkoumal i to, zda postupem obecného osudu nebylo zasaženo do jiného základního práva stěžovatele. Namítané porušení základního práva na zákonného soudce ani jiného základního práva však neshledal. Soudy postupovaly v řízení v intencích , provedly navržené důkazy, vyvodily z nich právní závěry a ty podle přesvědčení Ústavního soudu přesvědčivě odůvodnily. Postupovaly tedy ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozsudky Městského osudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, čj. -49, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10.9.2001, čj. -32, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a nezbylo mu, než ústavní stížnost podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu