Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 40/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2002, čj. - 66,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

M. V. (dále "stěžovatel") se svou ústavní stížností ze dne 15. 1. 2003, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky.

Stěžovatel ve stížnosti uvádí, že postupem Nejvyššího soudu ČR (dále též "dovolací soud") bylo porušeno jeho právo domáhat se u nezávislého a nestranného soudu práva podle d. Ve věci rozhodoval soudce, o jehož podjatosti mohou vznikat důvodné pochybnosti, a stěžovatel nedostal možnost se k jeho osobě vyjádřit. V čl. VI. své stížnosti pak uvádí, že nezpochybňuje obsah napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Z obsahu spisu sp. zn. Městského soudu v Praze (dále "městský soud") zjistil Ústavní soud, že stěžovatel se žalobou domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti G. M., a. s. (dále "vedlejší účastnice"). Městský soud vydal dne 7. 6. 2001 usnesení čj. - 19, kterým prohlásil všechna usnesení valné hromady vedlejší účastnice ze dne 29. 11. 2000 za neplatná. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze (dále "vrchní soud") usnesením ze dne 11. 12. 2001, čj. - 42. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 11. 2002, čj. - 66, usnesení vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 22. 4. 2003 vydal vrchní soud usnesení čj. - 76, kterým změnil citované usnesení městského soudu. Proti usnesení vrchního soudu podal dne 10. 7. 2003 stěžovatel dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu, mj. se zabýval přípustností ústavní stížnosti. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se podrobněji vyslovil mj. v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [ , ve spojení s ]. Zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb. vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Skutečnost, že ve věci byl podán mimořádný opravný prostředek - dovolání, činí ústavní stížnost stěžovatele návrhem nepřípustným, jak poukázáno shora.

Ústavní soud se tedy za daného stavu věci necítí být oprávněn do věci zasahovat. Stěžovateli stále zůstává možnost chránit svá práva v doposud neskončeném řízení před obecnými soudy. V y ČR je stanoveno, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Z toho tedy vyplývá, že ochrana základních práv a svobod je úkolem nejen Ústavního soudu, ale i soudů obecných. Bude-li stěžovatel i po pravomocném skončení řízení toho názoru, že řízením, případně rozhodnutím v něm vydaným, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, má možnost se s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud. Až za takové procesní situace bude návrh stěžovatele přípustný.

Za uvedené situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2003

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu