Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 386/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti T. Š., zastoupeného advokátem JUDr. P. H., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. května 2003, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2003, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v , 5 a a násl. d (dále jen " ").

Aniž by stěžovatel jakkoli brojil proti meritorním důvodům, na nichž jsou napadená usnesení založena, k porušení uvedených práv došlo dle jeho názoru tím, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. května 2003, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, ve svém výroku poukazuje na " , b), c) tr. řádu", což bylo v době jeho vydání neexistující ustanovení zákona. Stěžovatel se domnívá, že je tak omezen v osobní svobodě v rozporu s , 5 y, neboť toto omezení se neopírá o zákonný důvod. Ačkoliv Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2003, sp. zn. , rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že podle z důvodu , b), c) tr. řádu se stěžovatel (vedle dalšího obviněného) bere do vazby, má stěžovatel za to, že jím nemohlo dojít ke zhojení vady spočívající v tom, že v zákonné 24 hodinové lhůtě od podání návrhu státního zástupce nebyl vzat do vazby na základě zákonného důvodu. V této souvislosti stížnostní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že se nejednalo o písařskou chybu, neboť takto bylo usnesení obvodního soudu vyhlášeno do protokolu. Proto se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z pohledu stěžovatelem namítaného pochybení a dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti. Je pravdou, že s účinností od 1. 1. 2002 došlo novelizací provedenou ke změně zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), mimo jiné i ohledně původního ust. § 67 odst. 1 písm. a), b), c), kdy v něm reprodukovaná zákonná dikce byla obsahově precizována a změněna co do svého označení na ust. § 67 písm. a), b), c). Potud se Ústavní soud s tvrzením stěžovatele ztotožnil. Nicméně v intencích materiálního chápání ústavně zaručených práv a s přihlédnutím k jejich podstatě a smyslu nemohl současně nevidět, že tímto formálním, resp. administrativním pochybením nebylo zasaženo do jeho základních práv. V předmětném omylu soudu prvého stupně nelze podle přesvědčení Ústavního soudu shledat žádné prvky svévole, kterými by byl stěžovatel ve světle obsahového dosahu těchto ustanovení dotčen na svém právu zakotveném v , 5, a tudíž ani v dalších ústavních právech vyjmenovaných v a násl. y. Obsahově totiž byly - o čemž není sporu - zkoumány zcela jednoznačně kritéria umožňující podřazení pod ust. , b), c) tr. řádu platného a účinného v době rozhodování o vazbě stěžovatele a v odůvodnění napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 jsou takto označená rovněž citována. Nadto ze spisu tamního soudu, sp. zn. , se podává, že napadené usnesení tohoto soudu bylo vyhlášeno, přesněji jeho vyhlášení zaznamenáno do předtištěného "formuláře" (dochovaného z doby předchozí) a následně došlo k identickému přepisu takto zaznamenaného výroku do vlastního vyhotoveného rozhodnutí. Že z hlediska materiálního nebylo pochyb o tom, které ustanovení zákona bylo aplikováno, dosvědčuje i ta skutečnost, že ve své stížnosti do usnesení soudu I. stupně o jeho vzetí do vazby tuto námitku stěžovatel nikterak nevznesl.

K posouzení předložená výtka se tak jeví z pohledu ústavně zaručených základních práv jako zjevně neopodstatněná, a proto byla ústavní stížnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský , v.r.

předseda senátu