Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 282/03

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, čj. -103, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2002, čj. -65 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 4. 2001, čj. -41,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 5. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, čj. -103, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2002, čj. -65, s odůvodněním, že směřuje proti výroku, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení částky 5 838,80 Kč, a tedy nepřevyšuje zákonem stanovenou hranici 20 000 Kč. Posledně uvedeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 4. 2001, čj. -41, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobkyni) Východočeské energetice, a.s., se sídlem v Hradci Králové, ve stanovené lhůtě částku 5.838,80 Kč s příslušenstvím, a náklady řízení ve výši 500 Kč. Jednalo se o nárok na zaplacení kupní ceny z platně uzavřené kupní smlouvy. Stěžovatel navrhl zrušit všechna uvedená rozhodnutí obecných soudů.

V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatel tvrdí, že s výrokem rozsudku odvolacího soudu nemůže souhlasit, neboť je v rozporu s , zejména jeho ustanovením . Je přesvědčen, že soudy mu svým jednáním znemožnily uplatnit procesní práva, nesplnily poučovací povinnost a nedaly mu možnost provést navržené důkazy. Nesouhlasí s hodnocením důkazů obecnými soudy a jejich právními závěry, zejména pokud jde o platnost uzavřené kupní smlouvy.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že ústavní stížnost, kromě odkazů na některá ustanovení , neobsahuje jakákoliv konkrétní tvrzení ohledně namítaného porušení procesních práv stěžovatele, jehož se měl dopustit. V odůvodnění napadeného rozsudku je podrobně zdůvodněno, proč i odvolací soud stěžovatelem navržené důkazy pokládal za nadbytečné Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost usnesením odmítl.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). I když Ústavní soud pomine, že podané dovolání bylo evidentně nepřípustné pro bagatelnost sporné částky a tím tedy i těžko může obstát obdobná argumentace v ústavní rovině, nemohl přehlédnout, že ústavní stížnost byla podána pozdě.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, čj. -103 mu bylo doručeno dne 18. 3. 2003. Tímto dnem započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pátek dne 16. 5. 2003. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě až v pondělí dne 19. 5. 2003, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj