Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 299/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003, sp. zn. , a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek, po odstranění vytknutých vad na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [ , .

písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003 ( ) a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003 ( ) a tvrdil, že "soud, který při svém postupu porušuje závazná ustanovení trestního řádu, není spravedlivým soudem a nepostupuje v souladu s Paktem o politických a občanských právech".

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003 ( ) byly zamítnuty stížnosti (stěžovatele a jeho obhájce JUDr. J. P.) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003 ( ), jímž bylo rozhodnuto tak, že advokát JUDr. J. P. se jako zvolený obhájce vylučuje z obhajoby stěžovatele v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. .

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na to, že má právo zvolit si obhájce dle své volby, svého práva využil a teprve poté, co soud I. stupně hrubě porušoval trestní předpisy, se několikrát z účasti u hlavního líčení omluvil. Porušení trestních předpisů spatřuje stěžovatel v tom, že po dobu dvou let nebylo rozhodnuto o jeho žádosti na přikázání trestní věci jinému obvodnímu soudu v rámci působnosti Městského soudu v Praze. Svou žádost odůvodnil kritikou práce Obvodního soudu pro Prahu 9 v jeho občanskoprávní věci při debatě s tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr. Otakarem Motejlem. Stěžovatel poukazoval i na to, že trestní řízení bylo odročováno i z jiných důvodů, např. z důvodu jiného obsazení senátu, nemoci předsedkyně senátu, nevhodně nařízeného termínu jednání, apod. Stěžovatel dále tvrdil, že nesouhlasil s tím, aby jeho obhájce pověřil obhajobou jiného advokáta a poukazuje na to, že advokát odpovídá svému klientovi a nikoli soudu. Stěžovatel navrhl zrušit usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. a po jeho prostudování s přihlédnutím k vývodům ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti byl vyloučen obhájce stěžovatele JUDr. J. P. podle ust. § 37a odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle tohoto ustanovení předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování, jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. vyplývá, že podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení byly splněny. Obhájce stěžovatele se opakovaně hlavních líčení nezúčastňoval (viz protokoly o hlavních líčeních - č. l. 108, 112 a 113, 116, 121, 198 a 199, 223, 290 a 291, 310 a 311, 334 a 335). Důvodem byla povětšinou nemoc či vyšetření obhájce, které dokládal lékařským potvrzením. K tomu se sluší uvést, že citované ustanovení § 37a odst. 1 písm. b) tr. ř., jako jednu z podmínek, za jejichž splnění je možné obhájce vyloučit, uvádí opakované nedostavení se k úkonům trestního řízení a je nerozhodné, zda se obhájce omluvil či nikoli. K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele proto v daných souvislostech nemohlo dojít, neboť obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 9 a Městský soud v Praze) postupovaly v souladu s požadavky procesního předpisu (trestního řádu). Ostatně předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 9 v usnesení o vyloučení obhájce argumentovala tak, že vyloučení obhájce je na místě tím spíše, že obhájce není podle stanoviska ošetřující lékařky, s ohledem na svůj zdravotní stav, schopen účasti u žádného úředního jednání již od září roku 2002 a je dokonce zvažováno jeho přeřazení do plného invalidního důchodu. Toto odůvodnění nebylo stěžovatelem ani obhájcem zpochybněno, a i proto nelze pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR) obecným soudům nic vytknout.

Stěžovatel má sice právo na svobodnou volbu obhájce [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod, d, písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], ovšem

z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem (jinými orgány veřejné moci) současně vyplývá obhájcova povinnost podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona. V dané věci pak obhájce stěžovatele v důsledku mnoha absencí

u hlavních líčení a nezajištění substituce mohl předpokládat, že Obvodní soud pro Prahu 9, z důvodu hospodárnosti řízení, ustanovení § 37a odst. 1 písm. b) tr. ř. použije.

Ústavní soud však zdůrazňuje, že předmětné ustanovení je nutné aplikovat v souladu s jeho účelem, kterým je zájem na hospodárném a rychlejším řízení ( d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Nelze je proto automaticky používat ve všech případech, kdy se obhájce stěžovatele nedostaví nejméně dvakrát k úkonu trestního řízení.

Za situace, kdy stěžovatel zrušení předmětného ustanovení nenavrhl [§ 64 odst. 1 písm. d) zákona] a ve věci rozhodující senát Ústavního soudu v daných souvislostech nedospěl k závěru o protiústavnosti aplikovaného ustanovení [§ 64 odst. 1 písm. c) zákona], bylo nutno ústavní stížnost, z důvodů vpředu rozvedených, odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. září 2003