Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 152/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. L. K., zastoupeného Dr. P. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. ledna 2003 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2001 č. j. -176, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v , , 2 a d. Uvedl, že soudy uplatněná interpretace ustanovení , kterých se v řízení dovolával, vede k omezení výkonu pracovní činnosti v zaměstnaneckém poměru pro jednu vymezenou skupinu, u jiné však nikoliv, což by vedlo k nedůvodné diferenciaci a k omezení činnosti v pracovním poměru - to by však bylo možné jen na základě zákona. Vyslovil přesvědčení, že odmítnutí jeho dovolání jako nepřípustného je porušením d, když v rozhodnutí odvolacího soudu byla nepochybně řešena otázka, mající po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němu tento mimořádný opravný prostředek přípustný není, když konstatoval, že právní význam rozhodnutí se nedotýká činnosti soudů vůbec a ani odvolacím soudem řešená právní otázka v projednávané věci nebyla pro rozhodnutí sporu mezi účastníky určující. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2001 č. j. -176 vyplývá, že tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dne 2. března 2000 je neplatné (jak se žalobce domáhal), i o zamítnutí žaloby v části, v níž žalobce uplatňoval zaplacení částky 1.215.000,-Kč. Pokud jde o výrok týkající se okamžitého zrušení pracovního poměru, vycházel soud ze zjištění, že předmětný pracovní poměr vůbec nevznikl, a proto úkon směřující k jeho zrušení je rovněž neplatný. Shodně s právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. ledna 2003 č. j. -204 v rozhodované věci plně akceptoval ustálenou judikaturu (viz Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 13/1995, č. 63/1999).

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti označenému usnesení Nejvyššího soudu ČR a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 20001 č. j. -176 shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2003