Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 394/03

Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2003 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti H. p. h., a.s., v likvidaci, zastoupené JUDr. T. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2003 čj. -340, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2002 čj. -303,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu 22. 7. 2003 směřující proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla vyslovena neplatnost usnesení přijatých mimořádnou valnou hromadou stěžovatele konanou dne 10. 1. 2001, stěžovatelka tvrdí porušení svých práv ústavně zaručených v a d a žádá, aby Ústavní soud napadená usnesení obecných soudců zrušil. V ústavní stížnosti rovněž uvádí, že usnesení Vrchního soudu v Praze napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, avšak vzhledem k nejednotnému výkladu počátku běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti podala z opatrnosti i ústavní stížnost.

Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka podala dne 1. 9. 2003 proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Brně dovolání, které Nejvyšší soud ČR vede podle sp. zn. , a dosud o něm nerozhodl (č.l. 7).

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. září 2003

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj