Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 620/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2003 o ústavní stížnosti M. D., zastoupené JUDr. O. S., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti ze dne 20. 9. 2002 směřující proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2002, čj. -27, ve věci přiznání plného invalidního důchodu, stěžovatelka tvrdí porušení svých práv ústavně zaručených v a d. V ústavní stížnosti rovněž uvádí, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR.

Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka podala dovolání proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze a že o tomto dovolání Nejvyšší soud ČR dosud nerozhodl (č.l. 6).

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla podána před vydáním Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavní soud posuzoval použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatelka s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu podala v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání a nemohla následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve Sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud má však za to, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelky nejsou tímto postupem nikterak dotčena. Nejvyšší soud ČR o jejím dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelka proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, když důvody pro postup ve smyslu ustanovení neshledal, a proto ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. září 2003

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj