Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 79/03

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. P., zastoupeného advokátem JUDr. J. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 8. 1995, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2003 a doplněným na základě výzvy Ústavního soudu dne 11. 8. 2003, domáhal, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského státního zastupitelství v Praze uvedené v záhlaví. Tvrdí, že státní zastupitelství pochybilo, když jeho trestní věc napadeným usnesením odložilo. Je přesvědčen, že odložení nepřichází v úvahu a mělo být rozhodnuto o zastavení trestního stíhání. Má za to, že jeho trestní stíhání pokračuje, příslušné orgány jsou nečinné a tím porušují článek 38 odst. 2 d.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Generální prokuratury ČR ze dne 12. 2. 1993, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že se dle ustanovení pokračuje v trestním stíhání stěžovatele. Vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky rozhodl dne 31. 7. 1995, pod čj. ÚDV-26/Vt-95, ve vztahu ke stěžovateli tak, že podle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil jeho trestní stíhání pro trestný čin sabotáže podle § 84 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákona, pomoc k trestnému činu vraždy podle § 7 odst. 2 k § 216 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákona, trestný čin zběhnutí podle , odst. 3 trestního zákona, trestný čin velezrady podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákona, a trestný čin vyzvědačství podle , odst. 2 písm. a) trestního zákona, to vše dle Vyšetřovatel dospěl k závěru, že dílem je trestní stíhání promlčeno a dílem nejsou skutky trestnými činy a není důvod k postoupení věci. Městské státní zastupitelství v Praze přezkoumalo usnesení vyšetřovatele v intencích ustanovení § 174 odst. 1 trestního řádu a poté je usnesením ze dne 28. 8. 1995, sp. zn. KZv 109/94, jako nezákonné zrušilo (výrok I.). Samo rozhodlo tak, že podle § 159 odst. 2 trestního řádu z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu odkládá věc podezření z trestné činnosti stěžovatele, konkrétně popsané ve výroku II. usnesení. Na rozdíl od vyšetřovatele dospělo k závěru, že trestní stíhání je vzhledem k promlčení nepřípustné.

Z vyžádaného přípisu Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 9. 2003 a z kopie příslušné doručenky Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení městského státního zastupitelství bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno v souladu s ustanovením § 137 odst. 2 trestního řádu dne 14. 6. 1996.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Primárně se zaměřil na posouzení otázky včasnosti podané ústavní stížnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle doplněného petitu návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud při svém rozhodování vázán, stěžovatel výslovně žádá, aby bylo zrušeno usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, jímž státní zástupce zrušil usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání stěžovatele a jímž jeho trestní věc sám odložil. Citované usnesení městského státního zastupitelství je zjevně rozhodnutím o posledním prostředku na ochranu práva stěžovatele ve smyslu ustanovení . 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet doručením tohoto usnesení, tj. dnem 18. 6. 1996. Je zřejmé, že pokud byl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dán k doručení poště dne 3. 2. 2003, stalo se tak po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení , věta první, .

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 17. září 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj