Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 131/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003 ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2001 sp. zn. a rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2001 zn. 1356/01/ROPÚ/Mr/586

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2002 a předanou k poštovní přepravě 28. 2. 2002 domáhá se řádně zastoupený stěžovatel, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Okresního úřadu v ústí nad Labem a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak jak jsou shora označeny. Ústavní stížnost podrobně zdůvodnil, byť odůvodnění spíše než ústavní právní argumentaci obsahuje námitky, které již v přecházejícím řízení stěžovatel uvedl.

Ústavní soud vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem , který byl Ústavnímu soudu dodán až 18. 8. 2003, neboť proti vpředu uvedenému rozsudku stěžovatel brojil i podáním, jež označil za dovolání a o němž nakonec rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením z 4. 3. 2003 tak, že návrh odmítl.

Z vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovateli doručen dne 28. 12. 2001. Není tedy se skutečností souladné tvrzení stěžovatele, že mu byl tento rozsudek doručen až 9. 1. 2002. Toho dne sice nabylo uvedené rozhodnutí právní moci, avšak to jen z toho důvodu, že teprve až 9. 1. 2002 došlo k jeho doručení Okresnímu úřadu v Ústí nad Labem.

Podle , o Ústavním soudu, v platném znění, odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Ústavní stížnost lze podat podle ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tedy v dané věci dnem doručení uvedeného rozsudku krajského soudu. Tato lhůta je zákonná a propadná a Ústavní soud, jsa vázán ( y), ji v žádném případně nemůže prodloužit či její zmeškání prominout.

V dané věci podal stěžovatel proti rozsudku, jehož zrušení se domáhá ústavní stížností, prostřednictvím svého právního zástupce - advokáta i dovolání. Toto dovolání, resp. toto podání stěžovatele za dovolání označené, však dovoláním v žádném případě nemohlo být, neboť proti pravomocným rozsudkům krajských soudů ve správním soudnictví v době, kdy bylo toto podání učiněno, dovolání přípustné vůbec nebylo. To neměl právní zástupce stěžovatele přehlédnout. Proto také Nejvyšší správní soud po předcházejícím váhání Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze, jak má být vůbec s uvedeným podáním naloženo, tento návrh odmítl. Ježto dovolání v dané věci naprosto nepřicházelo v úvahu, nelze vycházet při posuzování včasnosti podané stížnosti ze sdělení Ústavního soudu tak, jak bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb. Postup v tomto sdělení naznačený přichází totiž do úvahy jen v případech, kdy podání mimořádného opravného prostředku je možné.

Poněvadž byla ústavní stížnost podána právním zástupcem stěžovatele opožděně, nezbylo Ústavnímu soudu než ji odmítnout podle ustanovení zákona o Ústavním soud shora citovaných.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. září 2003

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj